7. dubna 2017

007: Nejlepší přivítání?

007: Nejlepší přivítání?

To jsem zažila dnes při setkání s týmem.
Peláším si to, jak jinak než na poslední chvíli, do naší kanceláře a lehce zadýchaná do ní vpluju. Tím potěším některé přítomné, kteří si nějakou záhadnou dedukcí mysleli, že já se nezadýchávám (když jsem proti nim poloviční). Jenže pravda je taková, že moje fyzička potřebuje ještě hoooodně doladit.
Ale vše postupně!

Vítáme se.
"Ahoj. Ty si zhubla!" vypadne z K* v uvítacím objetí.
"Tyyy joooo, jo, zhubla!" vydechnu ze sebe nadšeně a překvapeně zároveň. Hlavou mi letí motivační vlna jako prase. Ano, ta naštěstí mým hubnutím vesele přibírá a mně to vůbec nevadí.

"To je to tak vidět? Vždyť je to jen kilo a půl a pár cenťáků přes boky a v pase." konstatuji nahlas svůj úspěch z uplynulých týdnů. Teď už je ale dalších 5 dní, které mohlo udělat další rozdíl.
"Je to vidět!"
Moje sebevědomí letí do nebes ruku v ruce s odhodláním pokračovat dál. Najednou ještě silněji věřím, že těch 12 kilo je jen číslo, který do léta nebude. To prostě dolů dám.

Najednou se cítím hubenější.
Co s člověkem udělá jedna jediná věta!? Co s ním udělá pocit a vnímání jinými lidmi? Sedím tu a jsem jak twiggy. Nejzajímavější na tom celém je, že já sama na sobě ještě nic moc nevidím. Vše se mi zdá stejné - stehna, boky a to zpropadený vyměklý břicho. Ale jedu. Dlabu podle pravidel. Snažím se. Nepodvádím a dělám to nejlíp jak můžu.

A to všechno se vrací. Na těle to možná ze svého úhlu pohledu nevidím, ale ten pocit v sobě ... je jinej. Cítím se líp.
Pečuju o sebe. Starám se. Makám.

A to je přesně to, co se počítá.

Žádné komentáře:

Okomentovat

Místo pro Váš názor ;-)