21. července 2017

112: Vzdávám to!

Blížím se k první třetině tohohle šílenýho nápadu. Ano, budu ho stále označovat jako šílený, protože někdy pochybuju (oprávněně?), zda více psaní prokazatelně vede k mistrovství. Je ale možný, že se demonstruje jen jiná pravda, že všechny texty prostě nejsou super. Nikdy!

Kvalita kolísá, obzvláště v časovém presu, obzvláště proto, že každý den není psací den. U žen do toho ještě čaruje cyklus (a to myslím naprosto vážně!). Nicméně neudělám radost nikomu z těch, kteří si myslí, že tohle psaní nedám. Jo, teď jsem to hlavně já, tak to platí dvojnásob.

Dám to!
Jsem dost přesvědčivá?
Jediná cesta, jak to dát, je vzdát to! Vzdát to s obrázky. Ty mě zdržujou ze všeho nejvíc.

Není to taková ízyuej, jak jsem si malovala. Hodil by se na to jednoduchý komiks ve stylu EXPECTATION vs REALITY. Jak bude vypadat okýnko s představou je jasné. Napíšu božský článek a v návalu emocí s lehkostí na jedno kliknutí naskočí úplně sám nejdokonalejší ilustrativní obrázek, který to všechno vyjádří lépe než oněch tisíc slov, které jsem už beztak utrousila.

Realita? Zírám do pixabay a přestože je tam spousta fotek, který jsou i dost super, tu pravou prostě... Že by tahle? Nééé, to nevyjadřuje... Tak není takhle lepší? Ty jo a chci tam mít přesně tenhle motiv? Není to moc konkrétní? Nakonec, vyjadřuje to mnohem lépe tohle... Hmmm, ale tady není pěkný pozadí... Moc umělý...Blbý... Blbý... Vrátím se k původnímu záměru? Ty jo, tak že třeba tahle... Tak už něco vyber, brousíš tu už půl hodiny... Tak tenhle je nejmenší zlo...

A pak jen nepodlehnout šílenství perfekcionismu a nevyčítat si to ještě půlku rána, že to není úplně ideální. A pak kdykoliv se vrátím a tu fotku vidím...
Nakonec se s každou smířím, ale ten čas, který věnuji hledání, mi přijde... No, jen to řekni. ZBYTEČNÝ. Jo, je to zbytečný. Stejnou dobu, co píšu text, hledám vhodnou fotku. Kdybych tenhle čas věnovala úpravě a doladění. Kdybych si s článkem ještě trochu vyhrála, učesala ho, vypiplala trefnější obraty, vyladila styl...

Ano, tohle je cesta k mistrovství. Vracet se k vlastní práci a hledat prostor pro zlepšení. Hledat šťavnatější vyjádření, Vyhodit přemíru výplňkových slov. Minimalizovat tu lepkavou omáčku všude kolem podstaty. Nechat rozvonět esenci. To má smysl.

Vzdávám fotky k článkům. Většina z nich je v šuplíku hlavně proto a ten zbytek, protože místo dopisování hledám fotky. No, nejsem já úplně blbá?
Tak už nebudu, jinak tenhle plán zase nevyjde. Nechci skončit v zoufalém zjištění, že si tuhle položku ve svých 101 cílech nesplním. Kvůli sobě.


Žádné komentáře:

Okomentovat

Místo pro Váš názor ;-)