29. července 2017

120: Mateřská směs štěsťobolesti

K mateřství prý patří zapomínání. Zapomínání toho nehezkého. Dovolím si nesouhlasit. Mám k tomu dost důkazního materiálu, který se nebojím použít. Vlastně se mi ho nechce použít, to je rozdíl.

Člověk stále něco zapomíná. Nemyslím si, že během mateřství by to bylo tak diametrálně odlišné. Pamatujeme si prostě to, co chceme. To, co nás nejvíc zasáhne. To, co se nás nějak dotklo a máme dojem, že je potřeba si to uchovat.

Pamatuju si toho spoustu i proto, že jsem si to zapsala. Co bych měla šanci zapomenout, přečtu si ve svým deníku. Moje blbost! Je to to nejsmutnější čtení, co jsem kdy měla v ruce. Někdy tím děsím sama sebe, že jsem něčím takovým prošla. A to ještě vím, že jsem častěji psala v těch silnějších chvilkách. Byly mnohem, mnohem slabší. Je dobře, že jsem většinu z nich zapomněla...

Ale abych zas jen neoponovala nějakému důkaznímu vědecky potvrzenému materiálu, protože když je to vědecky, tak je to prostě pravda, že jo. I když váš prožitek je kapku jinej. Částečně souhlasím, že něco pravdy na tom zapomínání je. Určitý věci zapomenete, aby byl prostor pro ty hezčí. Blbý je, když těch hezkých se tam naskládá podezřele málo, pak je tam víc prostoru pro ty, které byste raději zapomněli. Ale nemůžete, museli byste pak vymazat i pár let svýho života a to asi jen tak nejde. Jedině pokud byste neprožili nějakou formu amnézie.

S odstupem let si všímám, že to zapomínání je trochu relativní a je to jen dočasný stav, který chrání naší psýche, aby se mozek neuvařil v tom chemickým koktejlu. Ostatně, je mnohem důležitější v určitou fázi zapojit srdce a tak je dobře, že si mozek dává trochu dovolenou.

Všímám si, že po letech si na spoustu věcí rozpomínám a zůstávají ve mě jako obrazy událostí ve zvláštní směsi štěsťobolestí, která mnohem víc odpovídá tomu, co se dělo. Jak to odpovídá pravdě mě netrápí. V mozku je stejně vše, do puntíku, se vší parádou. Záleží, co já si vyžádám a jak si to poskládám. To pak už málo souvisí s tím, co se skutečně stalo.

Nechci zapomenout. Chci tam mít od všeho trochu, Chci vědět, čím jsem prošla a chci si to zapamatovat nejupřímněji, jak jen jsem schopna. A že jsem si tam namixovala přece jen víc toho hezkého? Na tom není co vytknout. Chci se opájet krásnou minulostí...

A co vy? Jaký jste si namixovali vzpomínky?

Žádné komentáře:

Okomentovat

Místo pro Váš názor ;-)