1. srpna 2017

123: Dovolit si nedělat nic

Dovolit si počkat, co se stane. I když byste se nejradši rozběhli rychleji než gepard savanou a udělali kvadrilion věcí, který vám právě teď dávají ohromný smysl. Co na tom, že jsou to ultra koniny na druhou. Nesmysly, který dělat nemusíte. Opravdu!
Ptákošky, který směle počkají do zítra, klidně i do příštího týdne, nebo života. Počkají, protože když je neuděláte, prokážete sobě i světu tu největší službu. Světovou službu!

Jenže je tak snadné... Samozřejmě, že je. Najednou je snadné cokoliv, co si zamanete. Vy ale musíte vydržet a odolat tomu zatracenýmu pokušení. Tak jednoduché a tolik složité.

Podlehnout zbrklým nápadům je taaaaaaak lákavé. Jenže co pak? Jste směšní při své obhajobě! A zbytečně urputní. Zbytečně horliví. Protože vy chcete a máte pocit, že to chtění je vše, co je potřeba. Že to chtění ospravedlní všechny činy, všechny ty hloupý pohnutky. Jenže tak to není.

Spolknete hořkou příchuť porážky. Vzdáte se. Vzdáte se svý nesmyslný touhy a i když to ještě nevíte, je v tom i vítězství. Pozorně sedíte a čekáte na to, co se samo stane. Netlačíte svou nedočkavostí událostem svůj rytmus.

Trpělivě čekáte na odpověď.
Není to snadný, vyžaduje to soustředění a disciplínu. Nejlepší je začít dělat něco jinýho, mnohem víc užitečnýho. To pomáhá skvěle. A zkracuje to čekání...
Ach bože, tak dlouhé dlouhé čekání.

Žádné komentáře:

Okomentovat

Místo pro Váš názor ;-)