27. září 2017

180: Měsíc v Zemi Návyků

Pravidelné plnění úkolů? Vytváření a dodržování návyků? O-ou, to je něco, co se v mém podání stává věčně neúspěšným bojem. Nechci říct, že by se mě samotný nikdy nepodařilo ukotvit si nějaký návyk, a to, že si teď rychle nemůžu na něco vzpomenout, vůbec nic nedokládá. Všichni ale víte, jak to je, když nad sebou (ne)máte pevnou ruku. Je úplně jedno, jestli je to ruka kámoše, rodiče, učitele nebo nějaký apky. Hlavní je, když vám tenhle dohled nějakým způsobem pomáhá.

Notýsky, diáře, ani zaškrtávání, který se mi hodně osvědčilo, v dlouhodobějším horizontu v plnění pravidelných úkolů totálně pohořelo. Všechno marný! Vydržím to týden, čtrnáct dní, měsíc je maximum a pak? Upřímně, když jste dospělí, musíte buď maximálně zmobilizovat svoji vůli (ehm) nebo si najít nějakou šikovnou cestu, jak si nové návyky skoro bezbolestně osvojit.

Rodiče nebo učitelé jsou v tomhle fajn. Jistě, že pruděj, dost pruděj, když chtěj, abyste si plnili svý věci. Ne vždy to jsou věci, který vás nebaví, ono se to snadno může stát i v tom, co rádi máte. Jste unavený, musíte ještě dokončit něco jiného a blablabla. Každý sám sebe zná, takže víte, že zůstat ve směru, když vás strhne proud pohodlnosti, je někdy nadlidský výkon.

Dá se na to vyzrát? Možná. Pokud jste jako doma v sofistikovaných apkách, asi vás nezaujmu. Mě se složitý věci odjakživa příčily, ale ani s jednoduchýma jsem to moc nevyhrála. Nadchla jsem se, vše připravila, seřadila a nakonec největší problém bylo přihlásit se do toho úžasnýho udělátka, abych to zkontrolovala. Ani budík a tucet připomínek v mobilu nepomohlo. Lžu, první týden to fungovalo skvěle. Jenže to asi nebylo ani tak těma upomínkama, jako tím, že nový koště dobře mete...
Jak říkám, jsem opravdu těžší případ.

A pak jsem objevila Habiticu

Vypadalo to, že to bude další z marných pokusů, přesto jsem do toho šla naplno. To ani jinak neumím, že jo. Namlsaná Psaním hravě, kdy i nezáživný věci mohou být dost příjemnou kratochvílí, jsem tomu po pár dnech dávala velký naděje. A když se pro to nadchl i můj syn, bylo mi jasný, že tohle mi nám změní život.

Po měsíci s Habiticou mohu odpovědně (po)tvrdit, že je to konečně pomocník podle mýho gusta.

Habitica je Země Návyků. Když se stanete jejím členem, a to může opravdu kdokoliv, stanete se její součástí. Váš účet jste vy. Ano, získáte svou postavu, která "žije" vaše lidské úkoly. Ty jsou rozděleny na zvyky, denní úkoly a jednorázovky v úkolníčku. Sami si určíte, co a jak často chcete kontrolovat. Dáte podmínky a pak už se děj vůle Habitici.

Když plníte vše, jak jste si slíbili, udržujete si plné zdraví, čile rostete a získáváte postupně zkušenostní body a mince. Když se ale na všechno vybodnete, přichází utrpení. Nejen že si každým nesplněným úkolem a zvykem ubíráte zdraví, ale později i manu - svou sílu v povolání, které si od 10 levelu sami zvolíte.

Mě se nedávno podařilo pečlivým plněním úkolů dosáhnout úrovně 11 a zodpovědně si vybrat své povolání - LÉČITEL. Díky tomu je ještě ošemetnější neplnit svoje zvyky a denní úkoly. Člověk nejen že začne víc přemýšlet, jak si naplánovat, co je třeba, ale současně se těší, až si to odškrtne a dostane hvězdičky, zlaťáky a pak také tu a tam nějakou naturální odměnu. Třeba vajíčko. Pak stačí jen líhnoucí lektvar a aktivujete si zvíře. Podle typu lektvaru můžete mít různá zvířata. Hodně různých zvířat. A hodně divných zvířat :-) Nicméně, i tohle je jen začátek.

Deset hvězdiček z pěti!
Odlehčená forma hry dělá z Habitica skvělý nástroj pro ty, kteří mají hrůzu z plnění úkolům Může to být pruda, ale nemusí. Ne s Habiticou. U ničeho jsem nevydržela tak dlouho, o výsledcích ani nemluvě, takže s klidným svědomím doporučuju všem hravým duším k vyzkoušení.

A pokud se kletba nezlomí, minimálně jste to zkusili a pobavili se.

Žádné komentáře:

Okomentovat

Místo pro Váš názor ;-)