29. července 2017

120: Mateřská směs štěsťobolesti

K mateřství prý patří zapomínání. Zapomínání toho nehezkého. Dovolím si nesouhlasit. Mám k tomu dost důkazního materiálu, který se nebojím použít. Vlastně se mi ho nechce použít, to je rozdíl.

Člověk stále něco zapomíná. Nemyslím si, že během mateřství by to bylo tak diametrálně odlišné. Pamatujeme si prostě to, co chceme. To, co nás nejvíc zasáhne. To, co se nás nějak dotklo a máme dojem, že je potřeba si to uchovat.

27. července 2017

118: Láska ke knihám

Mám ráda knihy. Ba ne, miluju je. Prý se lidem slovo "Miluju tě" neříká snadno. To chápu. V případě knih to ale neplatí. Možná mám problém, anebo opravdovou vášeň.

Miluju čtení a ráda knihama jen listuju. Zběžně je prohlížím, vnímám jak šustí stránky, když je otáčím, a jak lupne hřbet. Pak je zas vracím mezi ostatní, ne vždy proto, že by nebyly pro mě, ale prostě proto, že jich chci co nejvíc prolistovat. A taky se začítám. Skenuju stránky a chytám jednotlivé myšlenky. Někdy objevím perly a pátrám po jiných, než se rozhodnu, co s tím. Půjčím nebo nepůjčím? Koupím nebo nekoupím?

26. července 2017

117: Čím chceš ztrácet čas?

V lidském druhu se tradují jisté způsoby namlouvání. Alespoň myslím. Nikdy jsem však do tohoto složitého systému kroků nepronikla tak obratně, abych byla schopna identifikovat a plně využít veškerý arzenál, kterým mne příroda vybavila. Rozhodně jsem nikdy nepatřila mezi lamačky mužských srdcí. I když by to nebylo špatný, nevadilo mi to. Jakmile mi došlo, že této roli nejsem souzena, přišlo prozření - jsem Ledová královna.

21. července 2017

112: Vzdávám to!

Blížím se k první třetině tohohle šílenýho nápadu. Ano, budu ho stále označovat jako šílený, protože někdy pochybuju (oprávněně?), zda více psaní prokazatelně vede k mistrovství. Je ale možný, že se demonstruje jen jiná pravda, že všechny texty prostě nejsou super. Nikdy!

16. července 2017

107: Pán s růžovýma kalhotama

Cestou z nákupu. Je krásně. Druhorozená chce zase pít, takže není čas na nějaké extra loudání. Batoh s nákupem mě špendlí k zemi, i já se těším, až budeme doma. Navíc je dneska nějaká vyměněná. Má spoustu pro mne zvláštních komentářů, rozuměj, komentářů, které jsem od ní ještě neslyšela, takže nám asi zase dospívá.

15. července 2017

106: Krása dětských radostí

"Mami, kdy bude oběd?" ptá se prvorozený.
"Ty už máš hlad?"
"Nooo, dal bych si něco malýho," odpovídá posmutněle.
"Chceš chleba?" reaguju pohotově, protože na oběd se teprve chystám a do té doby by mohl ještě víc zprůhlednět.
"S máslem třeba?" doplním pro jistotu.
"Hmmm."

14. července 2017

105: Užít si letošní prázdniny

Léto začalo a mě dochází, že pro tyhle prázdniny nemám žádný plán. To je přesný opak toho, co jsem prožívala loni. Tam to bylo jasný - chtěla jsem zažít jiný prázdniny. Přání bylo naplněno a moje spokojenost (i překvapení cesty řešení) dosáhla maximální míry. Dokázala jsem to.

12. července 2017

103: Na něco máš jen jeden pokus

Čím jsem se sama proti sobě nejvíc prohřešila? Přestala jsem se ptát.
Přestala jsem hledat odpovědi, protože byly moc bolavý. A bolesti jsem v tu chvíli měla až moc. Byl to takový zvláštní druh bolesti, kdy jste rozložení a ztracení sami v sobě a přesto musíte fungovat a podávat dost zásadní výkon. Opravdu musíte, protože některý věci se jedním jediným rozhodnutím mění natrvalo. Nejde to pak vrátit, nejde to odložit, nejde si říct: "Hele, zkusila jsem to a nedávám to. Jdu od toho!"

11. července 2017

102: Zacvrlikej Chainsmokers

Nákupy - pravidelná kratochvíle běžného člověka. Nebo alespoň většiny něžnějšího pohlaví. Ať chcete nebo ne, stane se z toho rutina. Někdy se ale podaří krásně ji narušit, třeba objevením úplně jiné cestu na nákup. To mám ráda! Pokud není taková alternativa o poznání delší než původní, ale bez debat nesrovnatelně zajímavější a lákavější, máte vyhráno.

8. července 2017

099: Inspirace za oknem

Nějak na mě padla líná. Venku dusno. Vyperu a začne pršet. Sundám to a rozsvítí se sluníčko. Víte co, humor mám ráda, ale debila ze mě dělat nemusí. No nic. Chodím tak často na zahradu, že mám stejně tolik příležitostí nakouknout do bytu u sousedů. Snažím se tam tolik nekoukat, ale víte co, odhrnutá záclona, to je jako pozvání.