1. května 2017

031: Květnový krásnění

Při pohledu z okna mohu konstatovat jediné: "Je opravdu nádherný den!"
První květen a já mám chuť udělat zase další kroky. Udělat něco, co mne fakt posune, tak jako to vzniklo během prvního dne měsíce dubna, kterým vyvrcholila série jarních změn. Tak jsem si to pro sebe pojmenovala.

Tento týden mě Facebook zasypal spoustou vzpomínek, které jsou opravdu už minulostí. Týkaly se starých přátelství, starých úspěchů, starých přání. Teprve teď cítím, že to slovo opravdu vyjadřuje minulost. Teprve teď si začínám skutečně uvědomovat výhody kroků, které jsem za celý ten rok udělala. Je jedno, zda jsem musela nebo i chtěla. V konečném důsledku je podstatné, kým jsem dnes a co mi to dalo.

Nechci být patetická, nějak se to ke dni plného slunce nehodí. Venku vydatně voní jaro a já si vzpomněla, jak jsem před více než 10 lety šla ulicemi s knížkou, zhluboka se nadechla a až v malíčcích u nohou cítila modře svěží vůni kvetoucích modřenců. Kde se ta vůně uprostřed pražských ulic vzala, je mi záhadou, ale byla tam a byla skutečně intenzivní.

Pamatuji se, že bylo těsně před deštěm. Všichni spěchali, jen já se zastavila a zhluboka nasávala celičkou křehkost jara. Vybavuju si to do puntíku, jako bych tam právě teď byla. Vybavuju si to s takovou přesností i proto, že jsem tenhle prchavý okamžik zvěčnila na svůj vodnářský blog, abych nikdy nezapomněla. A nezapomněla!

K prožitku se přidala ještě vzpomínka na zveřejněný článek. Jsou jak sestry, dvojčata. Nerozlučný tandem, kterým jsem si to jaro před lety pojistila. Zdá se, že nad očekávání úspěšně...

Chci si pojistit i to letošní...

Žádné komentáře:

Okomentovat

Místo pro Váš názor ;-)