31. srpna 2016

#217 Nepřemýšlet o kdyby

Jsou to 2 týdny zpátky, co se mne Tom zeptal, zda jsem přemýšlela o tom, co by bylo, kdybych před těmi 2 roky nezačala ve firmě.
"Ale já tam ty 2 roky byla!" odpověděla jsem pohotově a musela se smát.

30. srpna 2016

#216 Ten pocit když

... máte černý na bílým, že nejste ta nejhorší a nejnemožnější matka na celým světě.

Člověk tomu velmi, velmi snadno podlehne.
Co na tom, že vás ostatní chlácholí. Stejně to říkají jen proto, abyste se necítili tak špatně. Aby proti těm urážkám a všeříkajícím pohledům vaší zjevné neschopnosti, bylo taky něco pozitivního. Aby proti nim stála i slova plná opaku. Jakože jsem i možná.

28. srpna 2016

#214 Jen jednou za život

Hledala jsem jeden papír a našla úplně jiný list papíru a na něm stálo malým písmem: "Některé věci se nabídnou jen jednou za život."

Já vím. A dokážu s tím žít...
Mnohem víc mě baví věřit tomu, že je to trochu jinak. Tahle věta zní maximálně motivačně, ale stíní jí touha po výkonu a to mě taaaak demotivuje. Hnát se za něčím a drtit se, aby nám to neuteklo a my to neprošvihli.

27. srpna 2016

#213 Nejlepší měsíc? Letošní srpen

Zalistovala jsem ve svém diáři.
Už jen 3 listy a začne září. Hned za listem s mandalou laděnou do hněda, je taková smělá stránka nesoucí název Moje plány a cíle na září. Zatím je prázdná. Jak jinak. Doplním to až první zářijový týden.

25. srpna 2016

#211 Jde to se mnou z kopce!

Pár dní (přesně dva páry) s dětma a všechno je zase v háji. No jo, dobře, přeháním. Ale sakra, co to je? Co se děje?
Přibyde starost o děti a najednou je to moje zase na stoosumdesátýpátý koleji.

24. srpna 2016

#210 382 notes in evernote

Docela slušný číslo, co!
Přesně tolik listů má můj evernote. Teda ten druhý, co je stále tak nějak tím prvním. Ale neměl by už být...

20. srpna 2016

#206 MUSÍM jako hnací motor chtění

Den, který měl být původně pracovním, když jsem se v pátek pustila do webu, si nakonec určil svůj úkol sám. Ostatně, tak nějak se to dělo posledních 14 dní bez dětí.

Plány byly, že musím... aaa chacha, furt mne to baví...
Přesto mě poslední týdny začalo víc bavit, dělat to i "jinak". Tak, jak to cítím a pak sledovat, co se bude dít. A zjišťuju, že to, co se tvářilo jako děsně nutný, takový vůbec není a ty skutečně důležité věci se prostě JEN stanou...

19. srpna 2016

#205 Nejsilnější kouzlo je láska

Všimli jste si, jak je to v pohádkách jednoduchý?
Dva se potkaj a když si padnou do oka, mají jasno. Proběhne nějaký to zachraňování princezny, někdy naopak prince, ze spárů mocného kouzla či čarodějnice, obra a klasicky samozřejmě i draka. Občas se tou největší překážkou stává i zhrzený nápadník a jeho pikle, často ty nejčernější - pekelné.

18. srpna 2016

#204 Hecnu se!

Je to přesně 10 dní, co jsem napsala první blogový článek. Před 13 lety. Jsem vlastně tak akorát v nejlepší fázi puberty. Byla by to ucházející párty, ale letos jsem to svoje blogování snad prvně "neoslavila". Ne proto, že by nebylo co. Naopak.
Po mnoha letech mám pocit, že by konečně bylo co slavit...

16. srpna 2016

#202 Chvála nástěnnému kalendáři

Kdo by si občas nezašpásoval s myšlenkou, jak ovládnout svůj čas. Tentokrát to není žádná sci-fi teorie ani snaha protáhnout se ohbím časové smyčky, ale jen prachsprostá, ale spíš jen prostá, myšlenka k organizaci času.
Vychytaná drobnost.

15. srpna 2016

#201 "Ta" kolonka s obrázkem knihy

Byly doby, kdy i na mém blogu byla v menu jedna kolonka. Malá a prostá. S výmluvným titulkem: CO ČTU.

Vždy tam byl minimálně jeden obrázek. Někdy - výjimečně - i dva. Každý z těch obrázků tam ale nevydržel dýl než 14 dní. Většinou chodil na střídačku po týdnu.

13. srpna 2016

#199 Jsem vybíravá, a(le) opatrná!

Vzpomněla jsem si nedávno na slova, která kdysi padla na mou hlavu: "Máš dvě děti, už si nemůžeš vybírat!" A basta.

Už tenkrát jsem zůstala paf. Aha, takže ženská bez chlapa s 2 dětma nemá nárok si vybrat vhodnýho parťáka podle svých měřítek a musí vzít za vděk tím, kdo projeví zájem?
Uuuuf. Ve který realitě?

12. srpna 2016

#198 Hihi, knihy... knihy a knihy

(tento text je závadný pro knihomoly a milovníky knihoven nacpaných k prasknutí)
Některý věci se hrozně táhnou a ne a ne se dobrat konce.
Třeba jako ty naše knihy...

Už před rokem jsem probrala hlavní knihovnu. Vlastně udělala jsem to hned dvakrát. Poprvé jsme se zbavily všeho, co bylo opravdu hodně hodně navíc - třeba chlapecké beletrie z roku raz dva. Ten můj to stejně číst nebude... Tehdy se mi to podařilo střelit do antikvariátu vcelku bezbolestně a s minimální námahou.

9. srpna 2016

#195 Veverčí chroupnutí...

Zase jsou tu ty dny, kdy mě berou chutě.
Na oříšky!

Už tu asi druhý či třetí den reju čumákem po všech schovkách, kde by se snad mohl zakutálet nějaký ten oříšek... MARNĚ. Všechno je to vyžraný. NĚKDO to vyžral!
No jasně, někdo neznámý... já to (ne)byla!

8. srpna 2016

#194 Já měla dělat věcí!

Když si vzpomenu, někdy, kdysi dávno, když jsem si jen tak snívala o tom, jak až budu matka - to bylo ještě před tím obdobím, než jsem začala veřejně říkat, že děti nechci, že je to vopruz (a měla jsem pravdu!), tak tam patřily třeba ty představy o rodinných víkendových výletech. Ty jsem si totiž vždycky přála. Než mi došlo, že by to pak mohlo vypadat jako ve většině amerických komedií, kde jsou z toho nadšení jen rodiče - teda jen do té chvíle, než jim to děti svýma kecama taky pokazí...

7. srpna 2016

#193 Plakej až zítra!

Vyskočilo na mne ráno z facebooku. Kdyby se ti náhodou chtělo plakat, tak ať víš, že dnes se máš usmívat. A čti si to každý den! Mrkající smajlík. Dokonce dvojitý!


6. srpna 2016

#192 OFF day

Jooo jasně, možná jsem si v pátek říkala, že budu pracovat, ale...
Na rozdíl od jiných super plánů jsem to tentokrát naplánovala jinak - část dne práce a část dne věci pro sebe - blog a WOL. Rozdělila jsem to pěkně napůl s myšlenkou, že nic nehrotím. A nakonec se ten den seskládal tak nějak do pohody úplně sám. Z práce nakonec nebylo nic, ale já jsem báječně zpomalila, což je úplně nejvíc, když se to sejde...

5. srpna 2016