#195 Veverčí chroupnutí...

Zase jsou tu ty dny, kdy mě berou chutě.
Na oříšky!

Už tu asi druhý či třetí den reju čumákem po všech schovkách, kde by se snad mohl zakutálet nějaký ten oříšek... MARNĚ. Všechno je to vyžraný. NĚKDO to vyžral!
No jasně, někdo neznámý... já to (ne)byla!


Přiznávám. Já to všechno snědla a samozřejmě zapomněla doplnit zásoby...
Vážně to v jednu chvíli vypadalo, že mě to přešlo.

Naivko! Oříšky jsou závislost. Tak jako si někdo musí kupovat boty, kabelky nebo dopřávat každý den sex (třeba i několikrát), já ujíždím na oříšcích. A taky na spoustě dalších věcí, ale oříšky...

Asi v tom nebude žádné extra kouzlo ani záhada, ale když mám dost oříšků, nemám už potřebu brousit po skrýších a hledat zapomenutý kousky čokolády. Jakýkoliv! Někdy to nejsou jen kousky. A někdy je to i naprosto nevhodně, třeba chvíli před spaním...
No, teď jsem všechny ty zapomenutý znovunalezený kousky snědla. Jak jinak.

Nakrklo mne to a konečně dokopalo k velké oříškové loupeži nákupu. Konečně jedu v kilech. Jak dlouho jsem odolávala, než jsem si přiznala, že to pytlíčkování fakt nemá cenu. Nejen z hlediska ekologického (který mne napadlo až teď, jak to píšu), ale pár oříšků ze sáčku je hned fuč a já zas čumím jako puk, kdo to jako sněd...
No, KDO asi???

Jen se bojím, že za týden budu dělat nákup znovu. To se trochu prodraží. Tak uvidíme.
Než to doručí, tak... nesmím nikam do obchodu, nebo koupím čokošku a jsem v řiti.

Moje výzva bude naprosto pohřbena!