Na rozdíl od jiných super plánů jsem to tentokrát naplánovala jinak - část dne práce a část dne věci pro sebe - blog a WOL. Rozdělila jsem to pěkně napůl s myšlenkou, že nic nehrotím. A nakonec se ten den seskládal tak nějak do pohody úplně sám. Z práce nakonec nebylo nic, ale já jsem báječně zpomalila, což je úplně nejvíc, když se to sejde...
Ráno jsem se naprosto spontánně rozhodla pro půst.
Už jsem ho chtěla dát ve středu. S dětma to ale není tak easy, jak jsem si myslela. Chce to trochu klídek a tak... Což znamená hlavně žádné vaření, pečení a jiný ptákošky v kuchyni. I svačina nebo jogurt a ty jejich brutální křupky. Bez šance!
Ve středu jsem to po půldenním půstu stopla naprosto úžasnýma těstovinama s uzeným a chlácholivě se uklidnila, že bude dost prostoru pro moje hladomorky až budou s tatínkem.
Včera odjely. Nač čekat, že jo. Můžu půstovat...
S citronovou žbluňkandou jsem zasedla k počítači a protože tenhle víkend nic nehrotím (opakuju to hlavně pro sebe, abych věděla, jak začínám bejt hustá!), pustila jsem se do úpravy červencového WOL. Nooo, mohla jsem dát dva týdny, což mě ledabile napadlo v moment, kdy mi došlo, že se mi ani trochu nechce do jakýkoliv práce, ale nakonec jsem v mezičasech ulítla na několika článcích, videích a dokonce jsem i namasírovala mamku {smích}.
Nevím, čím jsem si to zasloužila, ale hned zkraje tohoto bohulibého dne mě zasáhla příjemně pikantní vůně česnečky... Následoval jí intenzivní odér čerstvě pražené kávy. No teda!
Abych tomu nasadila korunu, přichomejtla jsem se o pár hodin později naprosto nešťastně k obědu. Gulášovka zavoněla celým obývákem a já se s omluvou
Přestože mé smysly dostávaly zabrat jako žádný jiný půst, co si pamatuju (ale možná už mi pamět neslouží tak dobře jako dřív), nepřišla ani jedna z očekávaných krizí. Obědová se někam vytratila, nepoznána, neviděna a tu podvečerní jsem radši zaspala.
Netuším, čím jsem si takovou shovívavost zasloužila. Raději to nebudu domýšlet, protože mne napadlo je jediný vysvětlení...
Celý den jsem zakončila českou road movie, což asi nebyla úplně pravá zábava, ale protáhla jsem si při tom nohy a pocvičila dřeposed. Opáčko si nedám, na mne příliš pomalý a vlastně bez pointy. A to se nepovažuju za nijak náročného diváka...
Chvíli po půlnoci jsem se spokojená se svou prací a s přehledem zvládnutým půstem, uložila do polohy ležmo... A tu myšlenku, že bych půstovala 3 dny, jsem hned zahnala.
Magor, ne!
Žádné komentáře:
Okomentovat
Místo pro Váš názor ;-)