15. srpna 2016

#201 "Ta" kolonka s obrázkem knihy

Byly doby, kdy i na mém blogu byla v menu jedna kolonka. Malá a prostá. S výmluvným titulkem: CO ČTU.

Vždy tam byl minimálně jeden obrázek. Někdy - výjimečně - i dva. Každý z těch obrázků tam ale nevydržel dýl než 14 dní. Většinou chodil na střídačku po týdnu.


Hmmmm. To byly ještě doby, kdy jsem obrázek knížky na internetu musela fakt hledat. Byly prťavý a úplně blbý... Byly doby, a já nevím, proč to zní tak hloupě pateticky, kdy jsem jen cestováním do a z práce přelouskala 30 knih ročně a o prázdninách zažívala (ne)skutečné čtenářské žně. Vlastně to bylo lepší než za studentskejch let, což si uvědomuju až v této chvíli. Příjemný zjištění.

Tuhle kolonku dnes nepotřebuju!


Počet přečtených knih bych spočítala na prstech jedný ruky. Stačila by mi i pouhá polovina (ruky, ne prstů). Na poslední rok určitě. A koukat půl roku na stále tentýž obrázek? Není to trochu trapný? A recenzi bych pak stejně nenapsala, tak proč se drtit.

Můžu o tom dál snít... nebo začnu započítávat TV program... Dětský knížky... Učebnice...

A teď vážně nalijme si čistého vína: proč to tak je?
No protože si na to čtení neudělám čas!

Knížka se nepřečte sama, to dá rozum. Ani čas se nenajde sám od sebe, to už by mi mělo být po letech života i mateřství více než jasné. No, asi není, jinak bych ušetřila svou nevinnou klávesnici takové pokleslé zábavy.

Kolem a kolem. Je fakt, že o svém čtecím rituálu stále jen žvaním. Sen o tom, že budu číst půlhodinu denně, zůstal stále snem. Představou v mé hlavě. Později krásnou výmluvou. No, typický čecháčkovství...

Nejdřív jsem to sváděla na děti, ale už před rokem dvěma lety jsem se na vlastní oči přesvědčila, že tím to tak úplně není. Jaké zklamání. Ze sebe! Pochybnost prohloubilo i poznání dalších rodičů, co fakt pravidelně čtou normální literaturu. A ještě o tom stihnou i psát. Někteří.

Takové překvapení. Taková hanba.
No výborný! Zase jen já jsem to pako, co nepochopilo!
Ale jo, už to chápu. Začínám chápat. Moc dobře. Akorát mi došlo, jak nereálná očekávání na sebe v těchto otázkách stále kladu. Zcela zbytečně. A tak se držím stále zpátky... co kdyby náhodou... Kdyby náhodou co?

Ach, booože. Takže buď čtení miluješ a číst fakt chceš nebo za půl roku napíšeš další dementní článek o tom, jak nečteš. Je ti patnáct nebo co?

Žádné komentáře:

Okomentovat

Místo pro Váš názor ;-)