Všimli jste si, jak je to v pohádkách jednoduchý?
Dva se potkaj a když si padnou do oka, mají jasno. Proběhne nějaký to zachraňování princezny, někdy naopak prince, ze spárů mocného kouzla či čarodějnice, obra a klasicky samozřejmě i draka. Občas se tou největší překážkou stává i zhrzený nápadník a jeho pikle, často ty nejčernější - pekelné.
Každému je nakonec odměnou to, s čím si zahrává. Dobrým dobro a zlým... co si zaslouží. Poučení? Je vždy prosté a není snad pochyb o tom, že právě ten hluboký cit je tím, co vše až zázračně vyřeší.
Vztah dvou lidí je v pohádkách bez nějakých kliček a smyček - přímý a jasný. Nikdo o ničem nepochybuje. Prostě se zamilovali a basta.
No jasně, proč by to taky mělo být složitý? No, úplně jednoduše - lidi sice touží, aby to takto jednoduché bylo, ale současně je jim to hned podezřelé...
Jaký všechno je, když potkáte člověka, se kterým souzníte? Nádherný, že jo. Je to jako získat náhle druhou půlku svý duše. Je to jako pevná kotva, která vás drží uprostřed života, abyste si ho mohli vychutnávat naplno. A tak se opájíte...
Až do chvíle, než začnete hledat "kdyby" a různý chyby. Začnete pochybovat. Pochybovat nad tím, co bylo jasný jako facka. Najednou, nevím proč, ale není. Najednou jsme děsně chytří a víme, co se podělá a že si nic z toho vlastně nezasloužíme... Anebo zasloužíme, ale určitě to nebude trvat dlouho, protože...
Víte, proč nemohou fungovat v běžném světě pohádky? Ne proto, že by nebylo možné žít šťastně až na věky, ale protože uděláme cokoliv, aby to možné nebylo! Protože nevěříme, že by to tak bylo. Je to tak bláznivé a ze skutečnosti tak málo potvrzené, že nechceme být těmi blázny, co si myslí, že by to tak být mohlo.
A nejen myslí, dokonce to i žijí...
Dřív jsem snila o tom, že něco může být navěky, ale byla jsem hloupá a hrála hry. V lásce ten, kdo hraje, prohrává. V lásce není prostor pro jokera. Hluboce milovat znamená oddat se cele tak, jak jsem a dovolit si růst s druhým společně životem. Neznamená to ztratit své Já, naopak! Znamená to nechat sama sebe v sobě a současně se nechat volně k propojení. Dát tomu prostor a dát se tomu cele.
Láska navěky nefunguje právě proto, že se stále o něco bojíme...
A naše podělaný živůtky jsou právě proto podělaný, protože jsme jim nedovolili být jinými. A když, tak jen krátce a kontrolovaně. Jakmile to bylo moc, šmik a přemýšlet, kde se to pokazí...
No, ani já to ještě neumím, ale hrdě se hlásím k bláznům, co věří, že láska může být jako v pohádkách - jasná, prostá a krásná.
A dokonce na věky! Naprosto bez debat!
K tomu ale musí člověk sakra dozrát ;-)
Žádné komentáře:
Okomentovat
Místo pro Váš názor ;-)