30. září 2016

#247 Nebuď na sebe takovej ras!

Zasekaná.
V sobě. Ve svým životě. Ve svým strachu.
Ve svých pochybách. Ve svých kdyby. Ve svých snech.

Vždycky, když se začtu do jiných mateřských blogů a vidím ty úžasné fotky, čtu ty skvělé zážitky a bambilion nápadů, popadne mne zas ten podivnej pocit mateřský nedostačivosti. Hluboká marnost mateřského bytí. A přitom vůbec NENÍ PROČ!

28. září 2016

#245 Hoyte, moc si mi neušetřil!

Během roku je několik měsíců, který jsou opravdu vydatný na investice. Člověk sáhne na ještě větší dno svýho účtu než normálně. Dokonce často až za něj.
Jedním z těch měsíců je právě září. Začátek školy je vážně smrtelnej. Ale dobrý, přežili jsme. Zase. A tak se o to víc teď pohybuju v módu Kde sebrat a nekrást?

27. září 2016

#244 Sprostá úřednická hra

Vždycky, když přijde mamce pozvánka na posudkovou, padne na ní nervozita a stres. Nevím, jak to ty čarodějnice z úřadu dělaj, ale na dálku jí uhranou až do soudného dne, který je v tomto případě dnem, kdy má poslušně naběhnout do kanclu a poslechnout si to, co je už dávno rozhodnuto bez ní, ale holt ochotnický divadlo frčí i v jednadvacátým století.

26. září 2016

#243 Už jen 122krát

Možná vytáhnu metr a začnu stříhat dny. Pro ten pocit. Protože jsem to nikdy nedělala. Nebo budu lepit samolepky... nebo dávat pětikoruny do kasičky... To je vlastně docela dobrej nápad. Jen vím, že tolik pětikaček nemám... Zatím...

25. září 2016

#242 Neopakovatelné

Fascinuje mne, jak tutéž informaci vnímáme v průběhu času. Uvědomuju si o to víc, jak je náš život a vše, co se v něm děje, neopakovatelně unikátní a naše individuální volby nás vedou k jedinečnému koktejlu zkušeností a znalostí. To vše jsme my.
Nelze to duplikovat bezchybně.
Vlastně to ani není nutné. Proč taky?

20. září 2016

#237 To nemá ani milionář

No, i to se stává. Konečně mám něco, co nemá ani milionář.
Tak ani nevím, zda se smát či plakat.

Naším životem už prošlo tolik lidí, co to s náma mysleli dobře, že bych potřebovala víc rukou, abych to spočítala. Nakonec většina jejich "myslení" skončila tak, že akorát pobírají provize za produkty, který jsou nám mírně řečeno - k ničemu.
OK. Stane se...

18. září 2016

#235 Očištěná deštem

Měla jsem uvěřit, že jsem nepravdivá, když se snažím být pozitivně naladěná. Měla jsem přiznat, že lžu, když se směju, přestože v ústraní řeším, z čeho zaplatím nájem a bojuju každý den o každou korunu. Měla jsem uvěřit, že takhle nejsem autentická, a že abych byla, tak na všechny mám vyblejt naplno svý splíny...

17. září 2016

#234 Mám smysly otupené rýmou

Možná ale přesně tenhle stav potřebuju k něčemu jinému.
Moc dobře vím, jaký pláč jsem spolkla a nenechala naplno projevit. A také vím, že nemá smysl se mu poddávat, protože to stejně nic neřeší. Přesto ta rýma tady dnes je a já se s tím prostě musím srovnat. Hotovo.

16. září 2016

#233 Nepřeskakuj lekce!

Někdy se snažíme přeskočit některý lekce.
Nevím, co přesně nás k tomu vede. Je v tom možná zbytek pubertálního rebelství, kdy prostě nechceme ctít zajetý řád věcí. Řád, který nemá smysl nabourávat. Pak místo prkenných ohrádek chceme bořit čínský zdi. Jsme na sebe naštvaný, protože místo pocitu vítězství se dostáváme do kolotoče pochybností. Víra ohrožena na nejvyšší možný stupeň!

14. září 2016

#231 Plná výčitek

Zacyklená, zahořklá, na zabití.

Říkám jí: "Co blbneš? Jasně, že nemáš život, který by ti mohli druzí závidět, ale takových je... Většina. Spíš se ptám, kde zůstala ta fajn holka, kterou jsem znala?"
Ten pohled, co na mne hodila. Čirý zoufalství.

13. září 2016

#230 2000 žen je má v ruce

zatímco hledají klíče v kabelce...
A co teprve hledat jak ďas brýle, které máte usazeny na hlavě? To je teprve výzva...

Nevím, jak na to číslo přišli, ale já klíče hledám málokdy. A pokud to vypadá, že je hledám, tak to jsem jen nedomyslela nákupní chvilku a klíče včas nevysvobodila ze dna svého batohu a nahromadila na ně nákup. To je taky pochoutka...


11. září 2016

#228 Tajemství štrúdlu

Druhorozená ve vlnách žadoní a loudí nějakou tu asistenci při pečení.
Tak jo. Včera jsme upekly listové taštičky. Trochu z nouze ctnost. Žádný velký přípravy - poslední objevený listový těsto z roku raz dva, poslední tvaroh, trochu skořice a posledních 5 jablíček. No a taky máme ty senzační skoropovidla, který se musí sníst...

10. září 2016

#227 Nic pro dámičky

Nákupy s druhorozenou furt miluju. Sice s drobnými výhradami, ale čert to vem. Co na tom, že vždycky koupíme ještě x věcí navíc. A ta liška podšitá to fakt umí.

Já bývala hrdá na to, jak jsem to zvládala ukočírovat a víc než 2 věci navíc dle režie dětí jsme k pokladně nebrali, ale asi měknu. Anebo žák překonal učitele!

9. září 2016

#226 Nejsem legenda

Už když jsem poprvé viděla tenhle film s Willem Smithem, nedokázala jsem se ubránit dojmu, že ani tak nejde o to, že jako lidi si zahráváme s věcma, který malým dětem do ruky nepatří a že brát si sirky do stohu je prostě blbost, blbost, blbost, ale že je to hlavně o prostém přežití. Skutečném syrovém přežití bez veškeré té podpory, na kterou jsme si sakra dobře zvykli.

8. září 2016

#225 Cestou kolem salonu...

Ne krásy... Tetovacího!
Zvědavě jsem nakoukla. Akorát tam nějakýho borce tetovali. Spousta světla a uvnitř jako by se na chvíli zastavil čas. Všichni nehybní, soustředění. Klidní.

Na stěnách jedno tetování vedle druhého. Ženský, chlapi. Někdy jen kousek těla. A spousta barev. Na zarudlé kůži září čerstvá tetování. Klasická i barevná. Hodně barevná. Na ramenou, na nohách, pažích, zápěstích, na hrudi i na zádech. Symboly, znaky nebo naprosto konkrétní výjevy.

7. září 2016

#224 Není schůzka jako schůzka

Ty bláho, vrátila jsem se z třídní schůzky a mám pocit, že to nebylo k ničemu, že to bylo fakt užitečný. Že to byl dobře strávený čas.
Paní učitelka Jája je klasa!

Co si budeme povídat. Schůzka milenecká alias rande, má ke schůzce třídní asi tak blízko jako lední medvěd k tučňákovi. I nerodič tak nějak tuší, že tohle kafe je spíš z automatu než od baristy. Jinými slovy, třídní schůzka rovná se pruda. Z toho vyplývá, že přídavné jméno je opravdu hodně důležité a slovo schůzka prostě není samospásný. Přídavné jméno hraje prim a těžko hledat zvučný rým..

6. září 2016

#223 Rajsky jablíčková sklizeň

Aj aj, zase tu máme to období, kdy si říkám, jestli to dám (a proč by ne?), jestli to má vůbec ten efekt (a jaký přesně?) a blablabla... Tak na to kašlu. Jo jasně, nezmizí to tím, ale já si tenhle den zapamatuji kvůli něčemu úplně jinému.

5. září 2016

#222 Jak praštěná lopatou

Znáte ty chvíle, kdy vše jede a ... najednou to nejde.
Prvorozený se zasekne, druhorozená se oblíká jak spící chodící a tak nakonec přijdete do školy, kterou mimochodem máte trapně za rohem, minutu před posledním zvoněním... Ale než se rozloučíte, třikrát se opusinkujete a poobjímáte a zdá se, že první školní týden začíná skvěle.

4. září 2016

#221 Zapomínáme svý BEST OF

To, po čem jiní touží, jste si vy už třeba dávno dopřáli do takové sytosti, že vás ani nenapadne, to ještě chtít. Anebo se těšíte na nějaké opáčko v brzké budoucnosti. Nebo vzdálené, to je fuk. A když se to nestane, nevadí. Máte stále tu báječnou vzpomínku...

3. září 2016

#220 To musím udělat!

Přiznám se: ještě jsem nezačala. No, vlastně začala, ale ještě jsem nic neudělala. Ale super je, že na to mám stále ještě 999 dní.

Heh, srším při víkendu vtipem.

2. září 2016

#219 Dát tomu pozornost

Někdy si můžete stomilionkrát říkat, že to takhle už neuděláme a pak uplyne půlrok a my čumíme jak puci a říkáme si: "Ty jo, sakra, jak se to jen mohlo stát?"
No, jednoduše. Nedali jsme tomu potřebnou pozornost.

1. září 2016

#218 Udělej to jako Willy Wonka

V hlavě mi pořád zní ty umpalumpí písničky...

Poslední dny měsíce přemýšlím o svých snech a o tom, jak je naplnit. Zmítám se mezi vrcholy a pády. Nejbožejší nápady střídá... "Blbooooost!"
Pro to tvrzení slyším cizí svůj debilní hlas v hlavě: "To dělá každej!" uzemní mě chytře.