Aj aj, zase tu máme to období, kdy si říkám, jestli to dám (a proč by ne?), jestli to má vůbec ten efekt (a jaký přesně?) a blablabla... Tak na to kašlu. Jo jasně, nezmizí to tím, ale já si tenhle den zapamatuji kvůli něčemu úplně jinému.
Dnes jsem měla kolem oběda tvůrčí setkání. Původně zrušené, nečekaně obnovené a úžasně energizující. Kromě toho, že jsem navštívila kavárnu, kterou neznám, a tím jsem splnila asi tak milióntinu 1001 denní výzvy (eee kavárna, počítá se to vlastně?), dala si skvělý mrkvový dortík a popovídala si, jsem úžasně nadopovaná skvělou myšlenkou, kterou se chystáme realizovat. A já budu u toho!
Na podzim už se moc těším. Boží...
Druhá věc, pro kterou bych si dnešek měla zapamatovat, je sklizeň. No jo, po deštivých dnech vrzly dveře od zahrady a na třech rajčatových keřících, které nějakou záhadností všechno to prázdninové horko a deště přežily, přestože neměly skoro žádnou oporu a několikrát se nám polámaly, dozrály další plody.
Koncem prázdnin jsem napočítala něco kolem 32 rajčat. V té době byla většina z nich zelená a vůbec se netvářila jedle. Jenže příroda je mocná čarodějka (neříká se to o lásce?) a já sklidila 8 nádherně voňavých macatých rajčátek. No jasně, nejsou tak rudý jako v krámě, dokonce nevypadají... nééé, kecám, vypadají dokonale. A ta vůně.
Takhle voní slunce.
Takhle voní něco, co bude chutnat.
A taky že jo. K večerní cuketový pizze, kterou jsme si letos všichni zamilovali, jsem si naservírovala ochutnávku. Ouuuu jéééé.
A to jich tam ještě dalších 10 dozrává! A to nemluvím o těch, co se k tomu teprve dostanou. Mňam. Tenhle podzim bude mít šťávu.
P.S.: Nová várka ředkviček už slušně roste. Kdy, kdy, kdy budou?
Žádné komentáře:
Okomentovat
Místo pro Váš názor ;-)