20. září 2016

#237 To nemá ani milionář

No, i to se stává. Konečně mám něco, co nemá ani milionář.
Tak ani nevím, zda se smát či plakat.

Naším životem už prošlo tolik lidí, co to s náma mysleli dobře, že bych potřebovala víc rukou, abych to spočítala. Nakonec většina jejich "myslení" skončila tak, že akorát pobírají provize za produkty, který jsou nám mírně řečeno - k ničemu.
OK. Stane se...

Člověk furt tak nějak doufá, že se mezi tím svinstvem najde slušná duše, která člověku pomůže. Která to, co začne, dotáhne do zdařilého konce. A nebude to k pláči...

Po mnoha letech jsem zjistila, že mám vlastně 3 životní pojištění. Jo. A všechny k ho*nu. Dobře, jedno je "zamražený", ale nedotažený, takže tam stejně furt platím a ono se to nasčítá. O tom zbytku radši pomlčím. Tak platím tam tři stovky, tam pět, onde čtyři. Jak říkám, nasčítá se to...

Nicméně... začalo se blýskat na lepší časy, asi.
Paní Katka to s námi nemá a nebude mít lehký. Má skvělej smysl pro humor, mluví rozumně (na to, co jsem někdy slýchala!) a na tvrdo nám řekla, že tohle, co máme, je hegeš, kterýmu by se normálně obloukem vyhnula, kdyby věděla, že to bude taková síla, ale že to s náma dá, protože tohle nás drží v tý situaci, ve který jsme. Což si taky poslední dobou říkám, ale už chápu, proč se do toho nikdo nepustil a včas zdrhnul, poté co všechno viděl...

Jsme trochu kuriozní typky, o tom žádná.
Naše životní pojistka? Na prd.
Úvěr? Nehorázná vodíračka.
Zbytek "investičních" produktů? K popukání.

Naše finanční situace vlastně nemůže být jiná... Nějakou záhadností to funguje, i když vo prsa.
Ta ale máme asi dost velká... Naštěstí...

Ale to jsme prostě my. V tom všem překvapení cítím i kapku hrdosti. Má hodně hořkou příchuť a před lety by mne to nehorázně těšilo, teď to má jen příchuť vzteku a taky naděje... I když je to tragedie, jedeme měsíc za měsícem a s vodřenýma ušima se dostaneme do dalšího.
Doprovází to vždy velké Uuuuuf.
A přitom by nemuselo.
Sakra, sakra, sakra...

Žádné komentáře:

Okomentovat

Místo pro Váš názor ;-)