13. září 2016

#230 2000 žen je má v ruce

zatímco hledají klíče v kabelce...
A co teprve hledat jak ďas brýle, které máte usazeny na hlavě? To je teprve výzva...

Nevím, jak na to číslo přišli, ale já klíče hledám málokdy. A pokud to vypadá, že je hledám, tak to jsem jen nedomyslela nákupní chvilku a klíče včas nevysvobodila ze dna svého batohu a nahromadila na ně nákup. To je taky pochoutka...



Moje slabina je krytka od foťáku. A taky mobil! Doplňuje mne mamka. Jooo, to je na samostatnou kapitolu. Mobil hledám často. Má to vždy několik fází a všechny s dobrým koncem. To mezi tím je čiré šílenství.

Buď jsem ho ještě nikam neodnesla, abych ho nemusela hledat a proto ho hledám. Nebo je někde cestou: většinou na botníku před záchodem - na záchodě jsem ho našla všehovšudy jen jednou, přestože moje odcházecí rutina by přímo vybízela k zapomenutí právě zde.

Cestou znamená též u věcí, které jsem si svlékla při převlékání. To je úlet sám o sobě, protože buď je položený viditelně vedle, abych ho nemusela hledat, nebo je ledabyle schován pod svršky a to je prostě jen důkaz mé roztěkanosti. Ale zaručeně tam neni, o tom žádná.

Koupelna je lahůdka sama o sobě. Zásadně je zapomenut tak, že, ač neschován, není hned vidět. Zásadně tam zůstává, když se jednou za uherák jdu před odchodem učesat. Ale když tady šmejdím, zrovna jsem ho nechala už někde jinde...

A pak ... může být KDEKOLIV po bytě - mezi mým pokojem, obývákem, koupelnou, záchodem a předsíní. Náš byt má přibližně 90 metrů čtverečních. Trochu moc na jeden mrňavej mobil.

Nejlepší jsou ovšem ty děsivý chvilky, kdy si mobil dám do batohu, abych ho nehledala a nezdržovala se tím. Vlastně vše je o prevenci, která ale v mém podání pokulhává. Proto pak běhám po bytě ještě šílenější, než mne napadne prošacovat batoh. Vzápětí se cítím jako totální idiot. Vlastně vždy, když ho najdu, se tak cítím , protože se mi vždy vybaví ta chvilka, proč právě zde byl, abych ho NEMUSELA HLEDAT!

Nejzáhadněji ale působí skutečnost, že tam, kde si myslím, že by mohl být, nikdy není! Často je ovšem tam, kde vím, že jsem ho určitě nepoložila. Pan Murphy už ví. Já stále hledám...

OK, mobil by se dal pochopit, ale krytka je fakt s podivem.
Vždyť sundám krytku, cvaknu snímek a ... do háje, kde je ta krytka? Jo, takhle nějak to probíhá v 70 % případů. Přibližně. Ve zbylých 30 % krytku nehledám a foťák mám "připravený" nebo je to focení venku, kde tu krytku mám v kapse. A pokud není v levé, najdu ji v pravé. Pokud ani tam, většinou je v obalu na foťák. Těch míst je tak zatraceně málo, že to nemůžu poplést...

Doma je to podobná story jako s mobilem. Odhodím ji, kde zrovna stojím. Což se mění a v moment, kdy na mne někdo promluví...

Ach bože, to je jasný důkaz, že technika je škodlivá.
Dělá z lidí debily!

Žádné komentáře:

Okomentovat

Místo pro Váš názor ;-)