#219 Dát tomu pozornost

Někdy si můžete stomilionkrát říkat, že to takhle už neuděláme a pak uplyne půlrok a my čumíme jak puci a říkáme si: "Ty jo, sakra, jak se to jen mohlo stát?"
No, jednoduše. Nedali jsme tomu potřebnou pozornost.


Troufám si říct, že to fakt není o ničem jiným než právě o tom.
No, vážně! Nemusíte makat za 3 a odrážet se při tom ušima. Můžete klidně dál mít svý dvě děti a žít singl. Dál můžete bydlet v cizím a na účtu plus mínus nulu. To je něco, co k vašemu životu právě teď patří. Možná to není nic extra a ne všechno je OK (třeba ten účet rozhodně ne), ale tohle právě žijete. Tečka.

Život se valí dál.
Něco se vyřeší samo, a často nejvíc v moment, kdy to přestanete řešit. To ostatní vyřešíte tak, že půjdete dál a ono se to poskládá. Jedno za rok, jiné za dva nebo deset. Ale to ostatní? Vaše super plány a představy tohohle a onoho? Drobné věci, který údajně nemůžete podělat? Ajaj.

Pokud něčemu, co chcete, nedáte ani kapku pozornosti, bude to stále někde v pozadí bez ohledu na (ne)útěšnost vašeho současnýho bytí. Budete dál žít a tyhle věci se prostě stejně samy neudělaj. Protože ne u všeho funguje nechat to být, nechat to na potom, že se to nějak...

Čím primitivnější je to, co chcete, tím spíš nad tím mávnete rukou a necháte to "na jindy"... Něco ve smyslu "To je dobrý! To se nějak udělá." Ale není. Není to dobrý. To vůbec není dobrý. A fakt se to samo neudělá.
Jaké překvapení.

A poté znovu přijde přesně tahle chvíle a slyšíte se, jak říkáte: "Jak se to jen mohlo stát???"
Přesně jako v písničce s Lojzou a Lízou a vědrem, co má ve dně díru.

Tahle kolečka uvědomění, přesvědčení sebe sama o tom, že už to neudělám a bláznivý touze to napravit, je nekonečné. Zase totiž přijde ta chvíle údivu a tím již zmíněné uvědomění a ... jedeme nanovo. Zas a znova.

Jediné, co přetne tuto neuvěřitelně vychytanou spirálu, je pozornost. Ale nejen dnes. Ne jen zítra. Možná ještě ve středu... Ale i za týden. Za 14 dní a po měsíci vidím ten... pokrok průšvih.
A zase hořký povzdech...
Až vás přejde vaše trudomyslnost, s chutí si vysníte další super plány...

Hmmm, kde udělali soudruzi z NDR chybu?
Nepoložili si kouzelnou a trochu drtivou otázku: Co jsi dnes udělal pro svůj sen?

Jednou, dvakrát se to hloupé NIC promíjí. Ale věřte mi, po pár dnech už to slovo nemůžete ani slyšet. A tak konečně jsou ty naše berličky k něčemu. Všechny ty zápisky, plány a rozkouskování. Najednou proti tomu NIC stojí řádek, kde jasně vidíme, CO musíme udělat.
Pak to stačí jen slavnostně škrtnout...
A zítra další.

STAČÍ SE PTÁT.
Dávat tomu pozornost.
Den za dnem... nepolevit.