25. září 2016

#242 Neopakovatelné

Fascinuje mne, jak tutéž informaci vnímáme v průběhu času. Uvědomuju si o to víc, jak je náš život a vše, co se v něm děje, neopakovatelně unikátní a naše individuální volby nás vedou k jedinečnému koktejlu zkušeností a znalostí. To vše jsme my.
Nelze to duplikovat bezchybně.
Vlastně to ani není nutné. Proč taky?

I když se věci opakují, stejně jsou neopakovatelné...
Proto je dobré se vracet.
Proto je dobré dívat se i na to, co "známe", znovu a znovu.
Proto je nutné klást si každý den otázky. Ptát se milionkrát na to samé a neočekávat tutéž odpověď. Být vždycky překvapen. Těšit se na to, že to nebude stejné...

Město andělů je nenápadný film o jistém podstatném aspektu lásky. O tom, že pokud poznáme hloubku skutečného souznění, je vlastně jedno, co se stane. Vždy bude lepší to někdy zažít, než to nikdy nepoznat.

Dívám se na ten film a jako bych to viděla poprvé. Vidím všude samé anděly! Stojí při nás. Vnímají nás. Utěšují. Nenechají padnout zbytečně. A když přece jen, bdí nad námi do poslední chvíle, abychom nepropadli strachu... To tam vždycky bylo?

Před lety jsem u toho děsně řvala. Smutná love story. Když se stal konečně člověkem a setkali se, ona byla z života na zemi odvolána. Žádnej hepáč se nekonal. On byl smrtelník a zase spolu nebyli. Člověk by z toho nabyl dojmu, že velká láska nás v životě prostě nemůže potkat. A když přece jen ochutnáme hloubku lásky, netrvá to dlouho. Ne, takhle náš svět nefunguje.

Funguje, nefunguje, je to jedno, když na čemkoliv lpíme.

Dal vše, co měl, aby prožil to, po čem toužil.
Bylo to to nejúžasnější, co se mu mohlo stát.
Udělal by to znovu, kdyby věděl, co se stane?
Ano. Protože věci budoucí nehrají roli.

Skutečná hloubka života může být jen teď. Všechno ostatní jsou jen dohady nebo mlhavé vzpomínky, ale jen silný okamžik v nás trvá navěky. Nesmazatelně...
To stačí...

Žádné komentáře:

Okomentovat

Místo pro Váš názor ;-)