Já vím. A dokážu s tím žít...
Mnohem víc mě baví věřit tomu, že je to trochu jinak. Tahle věta zní maximálně motivačně, ale stíní jí touha po výkonu a to mě taaaak demotivuje. Hnát se za něčím a drtit se, aby nám to neuteklo a my to neprošvihli.
Jak mohu něco prošvihnout?
Jedině, nejsem-li na to připravena.
V tom případě to často ani nezjistím a nemusí mne to ani trochu trápit. Všechno další už je další krok, kdy si uvědomím, že přede mnou něco je a já to třeba ze strachu, ochromena pochybnostmi o sobě, o svých snech, o své touze, nechám proklouznout.
To je ale na úplně jiný vyprávění...
Věřím, že nikomu neuteče nic, co by utéct nemělo
Netankuje mě dělat věci za každou cenu a věřit, že by to tak mělo být. Tady je příležitost a chyť jí, už se nebude opakovat! Nic o tom, jak se cítím a zda mám srovnaný svý hodnoty. Že nevím, kam chci dojít. Nic o tom, jestli mě to rozechvívá, jestli pro to chci položit svůj život - no, stačí tomu věnovat čas a energii (takže život). Nic o tom, jestli se mi líbí už ta cesta, jestli se chci učit a posouvat tímhle směrem. Nikoliv. Jen příkaz: "Je to tady - chyť to!"Nechytím! Nemusím! Nejsem žádnej obchodník s deštěm.
Co je mi po úžasných příležitostech. Život je sám o sobě nabídka nad nabídku a přestože některé věci jsou možná jednou za život, tak všechno není pro všechny. A to je to, co je mnohem důležitější. Vlastní směr. Vlastní cesta.
Pokud po ní jdeme pevným krokem, zaručeně poznáme "tu" věc, která se nám nabízí a věřím, že pokud bude ladit s naší touhou a přáním, tak si jí rozhodně nenecháme ujít. Ne kvůli nějaké neopakovatelné nabídce, ale kvůli nám samotným.
Kvůli našim snům...
Některé věci se nabídnou jen jednou za život.
Dobře! To beru.
Což ovšem neznamená, že ta jiná věc, která přijde potom, nebude nakonec lepší!
Žádné komentáře:
Okomentovat
Místo pro Váš názor ;-)