Zalistovala jsem ve svém diáři.
Už jen 3 listy a začne září. Hned za listem s mandalou laděnou do hněda, je taková smělá stránka nesoucí název Moje plány a cíle na září. Zatím je prázdná. Jak jinak. Doplním to až první zářijový týden.
Hmmm, a co jsem si vlastně "naplánovala" na srpen? Listy šustí. Mám to. Čtu řádek po řádku a moje obočí je s každým dalším výš a výš. Co? Vážně? I tohle? No, neke! Fíha. To všechno jsem fakt chtěla udělat? Nebo mám tu větu raději zakončit vykřičníkem? Těžké rozhodování...
S hrůzou mi dochází, že jsem se k 80 % plánů ani nedostala. Škrtání se nekoná. Nad srpnem visí velké NESPLNĚNO. To působí dost neútěšně a vypadá to, že srpen stál za prd, ale opak je pravdou. Tenhle dojem je prostě mimo.
Ať to vypadá jak chce, srpen byl jeden z nejzdařilejších měsíců nejen tohoto roku, ale snad i posledních 9 let. Kouzlo tentokrát netkví ve škrtání, ale v tom, co jsem si řekla před rokem. V tom, že tyhle prázdniny jsem chtěla zpomalit. Sice to nebylo úplně tak zcela to pravé ořechové do všech detailů, ale opravdu jsem si konečně odpočala, zvolnila jsem a dovolila si často nedělat NIC anebo dělat věci jen pro sebe.
To je pokrok. Wow.
Ale ten bonus, který s tím přichází, mne vrátil do těch let, kdy jsem toužila mít dva roky prázdnin. Do doby, kdy léto znamenalo žít svůj svět. Ať to mělo jakýkoliv hranice, mohla jsem to být naplno já. Se sebou a svým žitím.
Zpomalením přišla spousta myšlenek a to, co se od začátku roku začalo postupně rovnat, v polovině roku ladně zapadlo a usadilo se. Tak to má být. Už mi to scházelo. Víc než tuším. Dál než dohlédnu.
Stále to umím. A přesto se spoustu z toho musím zase znovu učit. je to jako začít znovu dělat věci, který jsem dobře znala. Který byly zmáknutý, ale vypařily se jak pára nad hrncem a mě poslední roky zůstalo jen to špinavý nádobí.
Prvně cítím, že mám zas naději...
Tyhle chvilky jsou vzácný.
Od určitýho okamžiku ještě vzácnější než kdykoliv předtím.
Jsem ráda, že jsou. Opět.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Místo pro Váš názor ;-)