#216 Ten pocit když

... máte černý na bílým, že nejste ta nejhorší a nejnemožnější matka na celým světě.

Člověk tomu velmi, velmi snadno podlehne.
Co na tom, že vás ostatní chlácholí. Stejně to říkají jen proto, abyste se necítili tak špatně. Aby proti těm urážkám a všeříkajícím pohledům vaší zjevné neschopnosti, bylo taky něco pozitivního. Aby proti nim stála i slova plná opaku. Jakože jsem i možná.


Dost možná jsem to jen špatně pochopila. Ale jak si vyložit věty učitelek, ve kterých vám jasně říkají, že tohle je moje vizitka, že JÁ jsem rodič, JÁ jsem ten dospělej, co to má v moci. Ale už mi nedocházelo, že mi to říká někdo, kdo studoval psychologii, x let pracuje s dětmi, ale s tím mým si ne a ne poradit...

Záhadnost? Ne, je jasný, že je špatně vychovanej!
Je nezvladatelnej, protože já jsem tak NEMOŽNÁ MATKA.
To jsme na to kápli. Tu máš nálepku. Basta!

A místo abych všechny poslala s tímhle do hajzlu, nechala jsem se tím udupávat. A vždy jsem se trochu uklidnila pochvalou z každých úst. Říkaly to ženský, říkali to chlapi. Říkali to blízcí i vzdálení. Přátelé, učitelé nebo doktoři.

Jooo, říkali, ale mne při každém škobrtnutí v hlavě naskočilo těch milion výtek, které se na naše hlavy za ty roky snesly. Cítila jsem obrovský, nebetyčně velký selhání.
Selhání v tý nejdůležitější a nejvýznamnější životní roli. Neznám zatím žádnou skutečně významnou než je ta mateřská - potažmo rodičovská.

A já byla looser.
Totální looser.

Mýlila jsem se.

Jooo, možná nejsem vzorová matka. Nikdy jsem nebyla a nikdy nebudu. Tohle sice není moje role number ONE, ale dělám vždy to, co umím. Někdy to jde hůř, někdy líp. Někdy totálně nezvládám a jindy to jde samo. Učím se každý den. Není dne kdy bych se nepřistihla, že jsem zase něco zmrvila a taky není dne, ve kterým bych nemohla najít alespoň kapku něčeho úžasnýho, co v téhle zvláštní roli mám.

Nejsem looser. Nejsem nemožná.
A on není žádnej nezvladatelnej spratek.
Nikdo za to nemůže. Věci se prostě vyvíjí svým tempem a to tempo někdy neodpovídá počtu let, který mají naše nohy odchozený.
Tečka.

Příběh pokračuje.
A já jsem zas o tíhu jedněch zahozených výčitek lehčí.