Plány byly, že musím... aaa chacha, furt mne to baví...
Přesto mě poslední týdny začalo víc bavit, dělat to i "jinak". Tak, jak to cítím a pak sledovat, co se bude dít. A zjišťuju, že to, co se tvářilo jako děsně nutný, takový vůbec není a ty skutečně důležité věci se prostě JEN stanou...
Poslední roky jsem opravdu uvěřila spoustě bludů o tom, co všechno člověk musí - v životě i v různých rolích. Přijala jsem je bez rozmyslu, aniž bych uvažovala, zda to dává smysl a zda to se mnou vnitřně souzní. A tak postupně zjišťuju, jak je v tom tohle slovo naprosto nevinně!
ŠOK. Slovo musím je vlastně nezávadné.
Závadné se stalo jeho používání - význam jeho použití.
Beru to logicky. Musíme spoustu věcí... proč u některých to vadí a u jiných ne? Musíme třeba dýchat. Bez toho prostě nepřežijeme. Přesto nás tohle musení neobtěžuje ;-) A že to dělá tělo samo? No jasně, musí dýchat, jinak exne a bude po srandě! A to přece nechce!
Tohle musení tedy není tolik nepříjemný. Tohle musení je "jiný". Ale čím jiný? Slovo má svůj význam a ten je stále tentýž. Ničitele spokojeného života z něj udělala naše interpretace. Tak jako se vším, je jen na nás, co čím bude a jak se čím stane.
Podle mne: Kdo chce spokojeně žít, musí pro to něco udělat!
Kdo skutečně chce spokojeně žít, CHCE pro to něco udělat!
Kdo skutečně chce spokojeně žít, CHCE pro to něco udělat!
Není to slovo, ale naše vnímání, co z musení udělalo strašáka a velkou překážku. V otráveně řečeném "Musím" chcípeme už z principu. A jen se všichni dál utvrzujeme, jak je to hrozné, co všechno se po nás chce... Přitom jde jen o to, že slovo plné energie jsme si zakalili domněnkami a schovali za něj svou neschopnost říct jasné NECHCI!
Nechci - to ukazuje na nás.
Neseme tak naplno svou zodpovědnost. Neseme naplno tíhu svých rozhodnutí a také své nálady a spokojenosti. Protože když nechci JÁ, je jen na mne, abych hledal cestu, jak chtít...
MUSÍM dostalo pachuť něčeho zvenku. Něčeho, co nás nutí dělat věci, které nechceme. Jenže jsme zapomněli, že jsme to zas a pouze MY, kdo dělá to, co nechce. Původce děje je jasný i průměrnému znalci gramatiky.
***
Dneska se mi pracovat nechtělo. Musím nebo ne? A já si řekla, že nemusím, protože jsem měla inspiraci a chuť dělat něco jiného. Nedávalo smysl nutit se, ale současně je mi jasné, že má práce má nějaký termín a ten je potřeba dodržet.
Ach ano, mohla bych se přemáhat - peníze jsou potřeba, že ano, ale nechtělo se mi. Dnes jsem se CHTĚLA cítit dobře ... a pro to se MUSÍ něco udělat :-D. Právě proto jsem si odpočala a zítra dodělám práci, kterou jsem si plánovala na dnes.
Ten rozdíl v mém přístupu z toho udělá něco, co dělat chci...
A tak to může být už napořád.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Místo pro Váš názor ;-)