12. srpna 2016

#198 Hihi, knihy... knihy a knihy

(tento text je závadný pro knihomoly a milovníky knihoven nacpaných k prasknutí)
Některý věci se hrozně táhnou a ne a ne se dobrat konce.
Třeba jako ty naše knihy...

Už před rokem jsem probrala hlavní knihovnu. Vlastně udělala jsem to hned dvakrát. Poprvé jsme se zbavily všeho, co bylo opravdu hodně hodně navíc - třeba chlapecké beletrie z roku raz dva. Ten můj to stejně číst nebude... Tehdy se mi to podařilo střelit do antikvariátu vcelku bezbolestně a s minimální námahou.

Dva měsíce na to jsem udělala druhou čistku. Menší, ale neméně vydatnou. Velký voči, jak se toho všeho pěkně zbavíme, vystřídalo sžití s třema obrovskýma krabicema plných knih v rohu mezi knihovnou a komodou.

Jak to píšu, dochází mi, že obsah polic za dvířky knihovny nikdo už 2 roky nepostrádal...
Další adepti na vyhazov!

Od tý doby, co jsem knihy "vyklidila", se nic nezměnilo.
Vesele tu leží v papírový věži.

Vzhledem k posledním událostem jsem jak srpnová švestka - zralá na třetí čistku, jenže... Copak to jde, když tu zavazí nedořešená minulost?

Začínám samu sebe pěkně štvát. Sakra, proč ty věci nedotahuju do konce? Proč to všechno nechávám ledabyle napůl? Nadšeně začnu, přinese to první ovoce a pink ho! Začnu se tvářit, že nemám čas, že jsou důležitější věci a kde by co by. V mezičasech ale vzdychám, jak jsem to furt nedotáhla a jaká jsem hrozná, jak je toho všeho moc a blablabla. Mozek je najednou jak Národní archiv - vytahuje dávno zapomenutý nedodělky a já se v tom topím a topím a topím...

Tak to teda ne, milánku. Tohle je moje hra a žádnej chytrák mi do toho kecat nebude. Ukážu mu, že nemá pravdu. Že to dotáhnu. Že mám systém. Strategii. Cíl.

Tak tu sedím, beru jednu knížku po druhé a házím si je do profilu na Trhu Knih.
Před měsícem jsem tam jednu knihu prodala. Měla jsem to tam jak u snědenýho krámu - 4 kousky vystavený na zkoušku. Výsledek byl ale lepší, než čeho jsem dosáhla za poslední rok!
OK, to je znamení {smích}

Jedna krabice hotová. Dvě ještě chybí!
Do středy to tam všechno musí být. Dávám tomu rok čas maximálně do vánoc.
S rokem 2017 poletí z domu jak namydlenej blesk a nechci je už ani vidět...

Knihy miluju, ale co je moc, to je moc!



Žádné komentáře:

Okomentovat

Místo pro Váš názor ;-)