Něco to do sebe má, tenhle úkol, který jsem si dala...
Cítím se zpomaleně. Přesto jaksi plná síly a chuti k výkonům. Ale na ty si teprve musím počkat, dnes ze mne mnoho nevyleze. Ale to nejdůležitější je snad hotové ;-)
na nic víc se nezmůžu... Vadí? Nesmí.
Zapomněla jsem si mobil. A zbytečně cestovala, abych si dojela pro to, co nebylo předáno, protože jsme se prostě sprostě minuly. Jo, jednou jedinkrát jsme se nedomluvily asi zcela přesně a já vyrazila, nic netušíc a čekala. Marně!
Čekala jsem 35 minut v nepříjemně chladném větru, bez mobilu a doufala. Měla jsem hlad, usínala jsem, rozbolela mne hlava a bylo mi chladno. Co to sakra je? Třicetpět minut. Ztráta času! Uch. Tak jsem si pak cestou koupila báječný švestkový koláč. Potěšil...
Šli jsme na judo. V pátek jsem to zjistila a do pondělka stihla dokonale zapomenout. Ráno jsem pružně překopala odpolední program, abychom tam byli. A bylo to super! *B* byl moc šikovný, dával pozor a kotouloval jak o život. Jo, tohle mu půjde, tady si dobře namasíruje ego. Bezva.
I mne to nadchlo. Kdyby to šlo, chodila bych taky! Navíc je trenér sympaťák - od takovýho bych sebou klidně nechala třísknout o zem, až by zahřmělo ;-)...
Chtěla jsem vybrat nějakou fotku *B* do přihlášky a zjistila jsem, že nemám žádnou vhodnou. Rozuměj použitelnou. To znamená - tváří se normálně, nemá NĚCO přes obličej, nemá něco NA obličeji, nemá NĚCO na hlavě... Zkrátka nemám fotku, kde by bylo vidět, jak skutečně vypadá, když jen tak je. A pak, když jsem zahlídla svoje fotky, mi docvaklo po kom to to dítě má.
Já mu nemůžu lautr nic vyčítat!
On za to vůbec nemůže... Pche
A tohle mne večer zacinklo o duši...
Žádné komentáře:
Okomentovat
Místo pro Váš názor ;-)