Znáte ten pocit, kdy něco odkládáte v domnění, že to bude děsná fuška?
Že ten úkol, který leží před vámi, je prostě náročný a tak nějak to posouváte a čekáte na lepší podmínky?
... až bude ta správná konstelace hvězd
... až budete v té správné fázi cyklu (to platí jen pro ženy, i když i muži mají své dny)
... až přijde ta správná inspirace a správné rozpoložení pro tvorbu
... až bude dost času, abyste to udělali naráz
... až bude celej svět správně, pak... to samozřejmě rádi uděláte.
Jenže svět si nějak postavil hlavu a správně není ani v pondělí, v úterý, natož pak v pátek. Po dvou týdnech, měsíci či dvou se nějakým záhadným způsobem tenhle úkol stále přesouvá a čeká na tu "správnou chvíli".
To se teda načeká!
Modří už tuší, že ta správná chvíle nemusí přijít NIKDY. A ona fakticky sama od sebe nepřijde.
Ta chvíle - správná chvíle je tady každý den. Jen si to stačí říct. ;-)
Do tý doby, než vám to v hlavě sepne, hrajete hru na ažpaky a tak nějak přirozeně dojdete do stavu, kdy jednak sami už chcete tohle vyřešit, takže si na to vyhradíte speciální čas, bez ohledu na to, jestli je ta správná konstelace hvězd (stejně tomu nerozumíte), ten správný den cyklu (bingo!), inspirace (však ona přijde), kreativita (chodí spolu), si jednoduše sednete a pustíte se do toho.
A najednou překvapeně zjistíte, že už jste jednak spoustu věcí někdy (a už si samozřejmě nepamatujete kdy) udělali, což je v tuhle chvíli, kdy jste byli připraveni na opravdu velké sousto, úžasné překvapení a druhé překvapení si pro vás nachystá samotný proces - zvládnete to přesně podle plánu!
Takže najednou se z velkého nepřekonatelného úkolu stane něco, co zmáknete za 6 hodin.
Ty jo, šest hodin!
A kvůli tomu byly všechny ty tanečky?
Ta směs nadšení a trapnosti z odkládaného...
Nakonec převládne jen čirá radost z dokončené práce...
A to chci zažívat častějc!
Dělejte to taky tak!
Žádné komentáře:
Okomentovat
Místo pro Váš názor ;-)