Když totiž přijde opravdové jaro, začínám pochybovat.
Pochybuju o všem, o čem se dá.
O sobě, o své práci, o svých rolích. A taky o tom, zda mohu být skutečně šťastná a zda lze zcela naplnit celý svůj sen - beze zbytku. Pochybuju o všem. Nejsem si jistá lautr ničím.
Jsou to ty stavy, kdy zpochybním i existenci nosu mezi očima, i když ho přitom budu pevně držet oběma rukama... Stejně neuvěřím.
A přesto je letos něco jinak.
Poprvé se nebráním. Prvně nerozehrávám tuhle ego hru.
Vím o ní, akceptuji její přítomnost, ale aktivně nic nerozehrávám.
Poprvé jen sleduji myšlenku, která chce dotírat. Která mi chce, sice nevím proč, nějak dokázat, že jsem prostě marná... Ať si!
Ty taky nejsi tutová.
Ale o tom, co jsem já, si rozhoduju sama a ne nějaká pochybná myšlenka!
Začíná to být docela zábava. A jsem překvapeně potěšena, že stejně jak přišla, podobně i odchází... nepozorována a nepoznána...
Jsem zvědavá, co mne čeká s "příchodem jara" dál.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Místo pro Váš názor ;-)