Dnes jsem šla na pravidelnou zubní prohlídku. Jsem objednaná už půl roku. Vlastně, objednaná jsem byla o týden dřív, než mi minulé pondělí zubní sestřička volala, že by mě ráda přesunula o týden později a kdy že můžu. A tak jsem si jen o 15 minut a týden posunula návštěvu svého oblíbeného lékaře.
A co čert nechtěl. Začalo to ten osudný čtvrtek jakýmsi podivným pocitem v dásni a v pátek ráno bylo jasno. Jo, zase mi rostou moudráky! Žúžo.
Pusa mi šla otevřít zase jen na lžičku a opět mne přepadla nechutná chuť na ořechy. To je prostě úlet. Takže jsem prolejvala zubní prostory náložema (nejen) smetanových jogurtů - to totiž bylo jediný bezpečný a opravdu příjemný jídlo. A když už se to nedalo vydržet, chroupala jsem na druhý straně kešu jádra.
Jak přes kopírák od minula.
Tentokrát mi ale nejhorší muka pomohl překlepat totálně senzační tea tree olej, který mne napadlo použít ve chvíli nejhorší, kdy jsem pochybovala, zda opravdu jde jen o zuby, nebo přece jen nějakýho bacila chycenýho do krku, nebo nedej bože do ucha, protože ke všemu to mělo blízko... Jen kdybych neměla totálně rozkousanou tvář a tam někde vzádu, kam vážně vůbec nedohlídnu, to nebolelo jak sviňa. Vlastně dvě! Nahoře a dole, nebo tak nějak...
V doufání a kapce strachu, jak to dopadne dnes, jsem se ráno probudila a poprvé po týdnu otevřela normálně a relativně bezbolestně pusu. Týýý jo, hustý.
Po týdnu jsem se taky poprvé mohla legálně naplno zasmát - aniž bych tím trpěla. Taky jsem mluvila a nešišlala při tom. A konečně nic nebolelo jen tak, že jsem zubatá...
Tý radosti bylo ale nějak moc na jedno ráno.
Pak se na to kouknul můj zubař a... mám žádanku na rentgen a půjdu štandopéééde na zubní chirurgii. A prý, že to nebude bolet, se nemám bát. Tak se teda nebojim.
Ale strach mám.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Místo pro Váš názor ;-)