Včera na mne dopadla smršť nápadů. Jednou za čas, když se to sype, stojí to za to. Kvanta nápadů přichází do mý hlavy a vytváří zajímavé příběhy...
Tyhle stavy miluju.
Jednak mám pocit, že jsem v pořádku a za druhé mi to dává naději, že jednou přijde to pravé. To "něco", co mi podlomí kolena a zaplaví celé mé já a nebudu moct jinak než hned začít a nepřestat, dokud nebude hotovo.
Všechno zapisuju. Tohle rozhodně nechci podcenit. Zapisuju všechno a netřídím. To přijde jindy. Nikdy nevím, co dojde pozdějšího využití a recyklaci. Teď to neřeším, jen píšu...
Proto mi přišla dnešní otázka, která na mne vyskočila, nadmíru příznačná mému zahlcení: Co udělám tento týden, abych se posunula blíž ke svým snům? Co je pro tento týden můj záměr číslo 1? A jak jsem četla reakce ostatních, došlo mi, že ten můj je právě teď o tom nesnažit se všechny vize naplnit.
Že nebudu bláznit. Nebudu zoufat nad nedostatkem času, ale nechám tohle nové být a rozhodnu se jen a pouze pro jednu jedinou věc. Nakonec, jsou to jen nápady. Nikde není psáno ani dáno, že je musím všechny naplnit. Že na všem musím, a hlavně mám, pracovat. A pokud ano, tak že to má být teď, hned.
Je to zas a pouze zkouška. Je to jen klasický tvůrčí proces, po kterém musí nastoupit čas, který je mým spojencem. To on vytřídí zrno od plev, to on ulehčí můj budoucí rozhodovací proces, tak proč si teď lámat hlavu.
Dodělej, co je třeba:
Uzavři staré.
Začni na novém.
Najdi si to své a nech to rozeznít.
Toť vše.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Místo pro Váš názor ;-)