Vždy mne nepřestane udivovat, jak tatáž informace působí na člověka v průběhu času. Určitě znáte takový ty stavy, kdy čtete třeba podesátý tentýž citát a najednou !PRÁSK! A vám to cvakne a ... víte (nebo něco na ten způsob). Vzápětí se sami sobě musíte smát, jak to, že jste to nevěděli dřív? Jak vám tak primitivní a navíc jednoduchá věc nemohla být tak dlouho jasná?
Nikdo vám to nikdy netajil. Měli jste to přece celou dobu přímo před čumákem.
Stačilo jen pochopit.
Cha!
Včera jsem dala opáčko webináře o produktivitě. Takový podobný jsem viděla před půl rokem. Bylo by ale zhola nemožné, kdybych slyšela naprosto stejná slova a ještě podivnější by bylo, kdybych je vnímala a vyhodnocovala naprosto nezměněným algoritmem.
Přesto mám dojem, že se to událo jinak. Přestože si už nepamatuji konkrétnosti, zažila jsem i tehdy několik silných uvědomění, které zaměstnaly mou mysl. Včera to samé, hlavně co se týče práce s časem a zaměřením pozornosti - takové to moje klasické přeskakování a rozhodování se o tom, co je kdy a jak důležité. Přitom stačí jen postupovat krok za krokem. Nepřeskakovat a dát prostor tomu pravému ve správnou chvíli.
Jasné jako facka. Samozřejmě! Mě to tak taky přišlo. Přesto nedosažitelné.
Ne, tohle jsem vážně neslyšela poprvé! A to nejen od něj.
Tentokrát to ale prvně dalo smysl. Prostě do zapadlo.
Dnes byla skvělá příležitost vyzkoušet to v praxi. Vytvořila jsem už včera jasný plán a hodlala jej naplnit. Nic, o co se nepokouším den co den. Tentokrát ale bylo něco jinak. Přišlo pokušení, přišla vyrušení, i když jsem je minimalizovala, ale odolala jsem, řekla "později", řekla "ne" a pokračovala dál.
Tadáááá. Dala jsem to!
I dneska jsem to přepálila.
A vypálila jsem to až do nebes.
Týýý jojo. A to teď půjde takhle každý den?
Žádné komentáře:
Okomentovat
Místo pro Váš názor ;-)