Lekce přicházejí tak dlouho... dokud je nepochopíme.
Je to na světě zařízeno moc dobře. Život po nás chce, abychom rostli, abychom šli každý den kousek dál - za svoje hranice. Chce být v pohybu, hýbe s námi a v ideálním případě je to lepší a lepší.
A navíc má s námi tolik svaté trpělivosti, že nám posílá lekce, které jsme nepochopili, znovu a znovu. Opakovaně nám předkládá látku, která nám včera nedávala smysl, a věří, že dnes to bude jinak. A pokud ne dnes, tak zítra i pozítří je další příležitost - dokud nedojdeme k uvědomění.
Na závěr lekce nás trochu nekompromisně přezkouší. Copak by to byl správný učitel, kdyby nás nechal pochopit jen napůl? Není žádné poloviční chápání - buď rozumím nebo nerozumím. A když rozumím, umím to použít? A když to umím použít, žiju to?
Tady se nehraje na žádný falešný, instantní řešení. Život chce, abychom skutečně pochopili. Abychom do morku kostí procítili zprávu, kterou právě teď dostáváme. A když zkoušku úspěšně složíme, šup a naservíruje nám lekci novou.
A víte, co je na tom celém nejlepší? Prostor pro chyby.
Prostor pro klopýtnutí a pády. Prostor pro všechna nesprávná řešení.
Všechny naše úhybný manévry jsou mu fuk, nerozhodí ho. Je to jen naše věc. Naše rozhodnutí. A on nám nenadává, nedává špatný známky a poznámky. Nekritizuje nás... Trpělivě, s fantastickou důsledností, dává den za dnem příležitost změnit svůj osud.
Zastavte se a zeptejte se sami sebe, co se vám poslední dny, týdny, měsíce a možná i roky stále vrací. Jak se tak krásně lidově říká, kdy se děje "to samý v bledě modrým". Protože to bleděmodrý je právě "vaše lekce". A barvu nezmění dokud nevezmete štětec a nepřemalujete nějaký velmi konkrétní způsob chování, myšlení a jednání.
Někdy nás takový bleděmodrý situace dokážou překvapit. A hodně rozbolavět. Ale dokud máme v rukou štětec a čerstvý barvy, máme naději. Máme sami sebe a svůj život v rukách...
No, co víc chtít?
Žádné komentáře:
Okomentovat
Místo pro Váš názor ;-)