12. června 2016

‪#137 Jedu pohodu jazz

Původně jsem to včera chtěla dodělat, ale nechtělo se mi...
Měla jsem dvě možnosti: mohla jsem to lámat přes koleno a jít na sílu, nebo radši zvolnit a udělat to, na co se cítím...

V mém světě je v tuto chvíli možná jen jediná volba.
Neee, není to ta první {mrknutí}. Když jsem řekla, že tyhle hry už nehraju, tak je teda nehraju, rozumíme si? Když ne, tak ne. Tečka. Takže jsem nic nelámala přes koleno, nesnažila jsem se zvládnout nemožné a vypustit duši, abych se zavděčila (komu vlastně?) a abych dokázala, že to dám. Túúúúdle núúúdle.

Není to hotový. NENÍ. A co!
Místo práce pro jiný pracuju na sobě. Pustila jsem si webinář, chytlavě pojmenovaný Tajemství produktivity, a i když to bylo "opáčko", v hlavě zase několik žároviček. Tohle miluju. Napumpovalo mě to tak silně, že jsem se bez otálení pustila do úklidu jisté inkriminované části pracovního stolu - důvěrně jí říkám "odkládací".

Umístění bude mnohým povědomé {smích}.
No jistě, je to pravý spodní roh a jeví se zcela ideální k odsunu toho "na potom" a tohle "potom" ve většině případů - jak asi tušíte - nenastane, ale minimálně jednou denně se připomene. Elegantním pádem. Většinou ta pyramida drží - do určité výše, značně ovlivněné celkovým obsahem jednotlivých vrstev, ale pak jde bez kapky elegance k zemi jak opilec ze schodů.

Takže kolem a kolem, mé potom proběhlo dnes! A může za to Pavel Říha, protože mě skvěle nakop konečně udělat něco, co jsem dlouho odkládala.
Kdyby nic jinýho - kromě dalších super pointů z jeho prezentace, které se mi hodí k organizaci nezkrotného času - mám aspoň uklizený stůl...

Aspoň?
Ty jo, jsem při neděli vážně vtipná.



Žádné komentáře:

Okomentovat

Místo pro Váš názor ;-)