Nějak jsem za ta léta pozapomněla, proč jsem tenkrát začala psát. Proč jsem tenkrát vytvořila svý první webofky a rozhodla se přispět i svým dílem do kyber prostoru. Tenkrát v něm bylo trochu víc dýchatelno. informací bylo mnohem míň a mne přišlo moc bezva mít možnost svoje postřehy sdílet dál.
Moc jsem od toho neočekávala, a tak jsem byla vždy překvapena, jak velký úspěch mají moje amatérské fotky z koncertů v ROXY a jak hodně lidí přichází na moje výpisky z knížek. Bylo super vědět, že něco, co mne zajímá a co bych tak jako tak vytvářela, je prospěšný dalším lidem. Lidem, které vůbec neznám a ani nikdy nepoznám.
Když jsem asi před půl rokem dávala do kupy výpisky, co jsem měla různě po disku a všemožně, zjistila jsem, že mám něco kolem 30 výpisků z různých webinářů za poslední 4 roky. Ty jo, síla! Co s tím?
Dneska, když jsem se v rychlosti začetla do Stánina článku, mi to došlo...
Kdyby to mělo hlavu patu.
Kdyby z toho vznikl nějaký materiál, který by byl přínosný.
Kdybych to prostě napsala po svém, bylo by to přesně to, s čím jsem před 13 lety začínala.
Ha. Vracím se na místo činu.
Uvnitř mě to poskočilo. Jujda.
Je jasné, že je tu přede mnou výzva, který se můžu nebo nemusím chytit, ale pokud ne teď, tak kdy potom? Život zas není tak dlouhej, abych stále všechno odkládala.
A přestože možná záloha mé Wodnářské wšehochuti je, je tohle ještě tím, co jsem dnes?
Upřímně: NENÍ.
Tak proč to nevzít pěkně od podlahy...
Žádné komentáře:
Okomentovat
Místo pro Váš názor ;-)