Vím, že jsem ty poličky uklízela 2 roky.
Vím, že stále nebylo dost času, dost chuti, dost času, ale bylo milion důležitějších věcí než úklid kousku mýho života. Nafackovala bych si za to. Ale prostě i to patří k jedné etapě mého života a bylo to tak, jak bylo. Tečka.
Dnes je to jinak
Po 5 hodinách probírání, třídění, vyhazování, trhání, seskládávání a rovnání jsem spokojená. Ještě to není ten finální stav, ale dalece to předčilo moje očekávání a už takhle, jak to je, jsem vlastně spokojená.
Tušila jsem, že to bude výživný, ale že až tak? Prvně jsem zírala, kolik starých a nepotřebných papírů = událostí, si v životě stále držím. Sakra PROČ? Druhá věc byl ten neskutečný zmatek - všechny ty papíry, které jsem si nechala, byly nakonec k založení (různé smlouvy, výpisy z pojistek atd...) a zbytek pryč. Všechno pátý přes devátý - kde bylo zrovna místo, kde to zrovna drželo. No a po čase se mezi tím utvořily tuny prachu. Bleeee.
Tomu je konec. Poprvé po 2 letech zas vím, kde co mám a co tam mám.
Vše je na svém místě. Nikam nic nepadá, nesesouvá se. A dokonce tam je ještě místo!
Ten pocit, když trháte a vyhazujete to vše staré.
Když potřebnému dáte jasné hranice, jasný prostor pro život.
Ten pocit, když víte, že aspoň někde je už přehled...
Ten pocit, když jste vy tím, kdo situaci vede. Že máte život ve svých rukách...
Žádné komentáře:
Okomentovat
Místo pro Váš názor ;-)