Někdy vám nedojde, když stojíte tváří tvář svému přezkoušení, že teď je ta chvíle ukázat, že jste se to naučili. Že si to jen nemyslíte, ale vážně už to víte. A můžete dostanete sebevíc upozornění, abyste nezapochybovali... Když to nedocvakne, máte smolíka.
Nevidíte, neslyšíte. Nedojde vám to!
Tak tahle lekce byla jasná a já... NEPROŠLA.
A v tu chvíli jsem si to ještě nahlas potvrdila.
Došlo mi to až den poté. Pořádně až dnes.
Tak tohle jsem projela!
Zas jsem vlezla do stejnýho vlaku a nahlas potvrdila, že tohle už nedělám. Smích. A teď čekám co? Že když vytáhnu ty stejný lístky z jiný kapsy, že jízda bude jiná? Že dorazím do ráje, když si koupím lístek do horní-dolní? Opravdu?
Jestli jsem to pochopila, bude tohle poslední jízda.
Dám si jí za odměnu, abych pocítila jak vlastní blbost bolí. Tohle jsem nepochopila, ale věřím, že už větší čočku nepotřebuju!
Takže naposled?
Žádné komentáře:
Okomentovat
Místo pro Váš názor ;-)