Hehe, před 10, 15 lety bych si ani nepomyslela, že tohle napíšu. Já a kafe? Ani náhodou. Na kafe by mne pozval jen naprostý neznalec. Já nikdy nechodila na kafe. Nikdy.
Dřív tedy ne.
Teď je to evidentně jinak...
Ale zůstaňme trochu u té historie. Prvně bych před těmi 15 lety spíš zašla na jedno. Né, že bych byla nějak pečená vařená v hospodách, ale měla jsem jen dvě možnosti, kam mi stálo za to jít - do čajovny nebo do hospy.
Jak známo, čajovny jsou trochu specifičtější prostor a v mojí mysli mají stále ten mírně filosofický nádech. Ale když si chcete o životě pokecat pořádně od podlahy (a občas vypustit i nějaký to sp*ostý slovo) a víte, že večer bude dlouhý, volba je prostě jasná. Protože někdy je dobrý hořkost života zapít nějakou tou Amundsenkou. Toliko k minulosti.
Jak šel čas, ze dne na den přestaly existovat hospody i čajovny.
Před lety se tam ty čajovny zase ojediněle vrátily, ale poslední rok se začínám ujíždět na kafi. No já vím - rozpustný kafe není žádný kafe, ale mne to, co se týče množství kofeinu, stačí. A taky mám ráda tu vůni sojovýho mlíka v něm. Vlastně za to může to mlíko. No jo, je to tak - bez mlíka to pro mne není kafe. Takže mý "nový Já" chodí s nadšením na kafe a dává si mlíkovou klasiku...
Dnes jsme s mou jmenovkyní zašly na jedno do Costy. Tak přece jen, ať nemám pocit, že jsem si tu kartičku dělala zbytečně! Musím jí občas provětrat.
Což mi i teď přijde jako dost sci-fi. Já a kartička na kafe? To je prostě zatím trochu přes čáru, ale v Costě mají takový ty krásný prasárničky - sezónní kafe, no tak tomu se těžko odolává. Tohle jaro jsem si třeba dala Fialkový Latte! Good idea!
Dnes to byla jen Latte klasika. Pokecaly jsme nad kávou a za hoďku a půl už jsem zase vplula do pracovního procesu. Ty jo, můj život začíná být dost (sorry, že se opakuju) sci-fi.
Chodím na kafe místo práce.
Zírám, co všechno si můžu dovolit...
Žádné komentáře:
Okomentovat
Místo pro Váš názor ;-)