#274 Ponořit se do života

Vůbec to není o tom, kde jsme. Vůbec to není o tom, co všechno máme, co vlastníme nebo o tom, co postrádáme. Možná je pohodlné myslet si, že by to tak být mohlo. Prdlajs!

Život nám může chutnat nebo zhořknout v jediné chvíli

Buď si ho umíme vychutnávat nebo ho bez rozmyslu spořádáme a pak jsme nepříjemně překvapeni, že nás tlačí v břiše, že z toho nemůžeme usnout, že nás rozbolí hlava a my jen chceme uniknout někam pryč. Daleko od toho všeho.

Ale kam chcete uniknout sami před sebou?
Před s*ačkama v hlavě?

Můžete zavřít oči a být hluší k tlukotu srdce. Můžete naprosto bezcitně proplouvat životem a bude to svým způsobem fungovat. Proč by ne! Ale můžete udělat i cokoliv jiného. Nechat zavřené oči třeba proto, abyste mohli naplno prožít chuť daného okamžiku. Tlukot vašeho srdce lehce přehluší jiné...

Pak prostě stačí nadechnout se. Nadechnout se a ponořit do hlubin žití. Proplouvat životem, dotknout se každé minuty a vychutnat si jí. Nechat ji po sobě stéct. Rozechvět se tou chvílí.

Nevadí, že to nejde nonstop. Nevadí, že to nejde hned. Že jste to třeba i zapomněli. Tak se to (zas) naučíte... Přivřete znovu oči. Lehce zakloníte hlavu a z pootevřených úst vypustíte slastné pomalé Aaaaaaaaaaaaaach.

A uvnitř vás se něco neviditelně tetelí. Zas záříte a trochu připitoměle se usmíváte...

Život je to boží...
Žít je boží...