Projevovat vděk. Kdykoliv projevuji ostatním vděčnost za věci, za které to nečekají, cítím, jak roste moje síla. Možná je to jen tím citem, který se s upřímnou vděčností v člověku usadí. Nevím proč a nepotřebuji to vědět. Stačí, že jsem si toho všimla. A všimla jsem si, že je mnohem účinnější vděčnost projevovat vem, než si to jen někam zapisovat. Ze dopad takového konání je mnohem rychlejší a vrací se jako bumerang. To se mi neuvěřitelně líbí. Jednoduché a funkční. Wow.
Rozvolněná. Ale pracovní...
Očekávání. *R* si povzdechla, kde jen najít chlapa, který myslí i na někoho jiného než jen na sebe. Dobré povzdechnutí, ale špatně položená otázka. Hledat odpověď venku je v tomto případě zcela zbytečné. A hlavně nás to od cíle spíš odvádí, než přibližuje. Proto já sama už nehledám. Jasně, občas mne to chytne, když na mne dolehne pocit samoty. Chci najednou uspíšit věci, které nelze... ale vždyť hledat nemusím. Dokonce se nemusím ani nijak extra snažit a trápit.
Stačí, když budu mít ráda sama sebe a budu sama tím člověkem, se kterým bych chtěla žít. A já moc dobře vím, že zde mám ještě velké, velké mezery. Že je na čem makat. Jenže někdy i chvíli nic nedělat, a nechat věci plynout, je řešením. A tak teď nechávám zas věci usadit, když jsem trochu v klidu. I duše potřebuje relax.
Nechat ji žít, nechat ji rozvinout, rozvonět...
Retro 27-10-2014 Tenhle den je zralý na veškerou mou vděčnost. Tolik radosti? Totální koncetrát, který bych si mohla přečíst pro inspiraci, abych si zlepšila špatnou náladu. Možná bych o tom mohla uvažovat a tu čokoládu vynechat. I když teď se zrovna nešetřím, chich...
P.S.: Výzva ovoce a zelenina - ...
Žádné komentáře:
Okomentovat
Místo pro Váš názor ;-)