Jako by snad věděl, že dnes přijede Lucka - která ten citát mimochodem připravila - a ukáže mi, jak i já mohu kouti část svých (zatím jen nesmělých) plánů.
Ukázala! A já jsem nadšená. Předčilo to všechna má očekávání.
Nakonec mi spadla čelist, když jsme tak konkrétně probraly i to, jakým pokladem může být to moje "jen tak" kreslení.
Že jsem v něco takového, zatím jen bláznivě, doufala, snad není pochyb, nač to extra zdůrazňovat. Nicméně chci zdůraznit zajímavou paralelu. Tohle - stejně jako kdysi to s tím psaním -
No jo, jenže... co když bych to měla udělat přesně naopak? Začít tím nejbláznivějším! Hmmm. Nakonec nikdy jsem si tak úplně normální nepřipadala a normální řešení se zatím příliš neosvědčila. No a jednou zasazená myšlenka začala svou cestu...
Večer jsem padla s dětmi se silným bolehlavem. Měla jsem pocit, že mi snad pukne hlava. Motala se a pocity v těle byly celkem šouflózní. Tohle jsme nerozdýchávala.
S hekáním a sténáním jsem se přesunula do své postele a doufala, že se svět brzy přestane točit kolem mě. Takhle jsem si tu hvězdnou slávu nepředstavovala. Myslela jsem, že to bude zábava...
Vykašlala jsem se na všechno!
Nekoupený lístky, nedotažený facebook, neumytý nádobí, nesbalená na cestu. Vlastně jsem v takovouhle nahnutou chvíli ani netušila, zda zítra ráno vstanu a místo opaření čajem vyprovodím své dítko do školy, stihnu všechno nestihnutelný a vyrazím zcela fit na naše žž setkání...A bylo mi to v tu chvíli jedno.
Chtěla jsem jen vypustit všechnu tu páru v mý hlavě a konečně cítit klid a pohodu.
Pak jsem nějak usnula.
Vzbudila se v půl třetí.
Ve čtyři dvacet jedna.
Nastavila budík a uvědomila si, že je mi mnohem líp.
Pak jsem v klidu dospala až do rána.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Místo pro Váš názor ;-)