Hlubší analýzu, zda vůbec, nechám na jindy...
Myšlenka jedna. Už jsem si toho všimla dříve, ale nikdy mne nenapadlo, že by to mohl být tichý program. Vplížil se ke mne a vždy si najde dokonalou chvíli pro spuštění, ten program zní: "Čím víc a hladčeji (radostněji) všechno jde, tím spíš musí přijít chvíle, kdy se to začne kazit!"
Jako kdyby něco ve mne mi bořilo štěstí. Ne úplně všechno, ale hlavně takové ty chvíle, kdy jsem překvapena, jak to všechno skvěle jde, že si to uvědomím - jen tak mezi řečí. A to mi navazuje na myšlenku, kterou už jsem si v sobě uvědomila vcelku nedávno - proč vůbec neoslavuji, když se něco povede...
Myšlenka dvě. Navzdory všemu tomu, co jsem se o sobě dozvěděla díky absolvování různých kurzů a čtení různých knih, jako bych nikam nedošla. Jako by to byly jen věty, které jsem četla a slyšela, ale není ze mne lepší žena... Super žena. Ne, jsem jen obyčejná holka, která má dál svý zas*aný problémy...
Jo, mami, je to dobrej postřeh! A já se bránila tím, že teď toho teda zas tolik nevědátoruju. Ale kromě toho, že cílem toho všeho není být super, ale začít spíš chápat věci, jak se dějí, a nalézat cestičky, jak se dostat ze tmy ven do světla. Jedna z věcí je, že si neudělám dost prostoru pro to málo, co se dozvídám, abych vše zvědomila a uvedla do praxe. Už předtím jsem s tím měla problémy, a teď jako bych už vůbec nevěděla kde začít. Ale pak přišla opravdu tvrdá rána v druhém kole mikromyšlenek - vzpomněla jsem si na jedno video od Randyho Gaga, v němž hovoří i tom, že jsme průměr 5 lidí, se kterými se setkáváme nejčastěji...
A to je celé.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Místo pro Váš názor ;-)