Dnes, hned poté, co jsem se vrátila domů, když jsem odvedla děti k tatínkovi, mi skutečně docvaklo, jak mě všechny ty nedoladěný věci doma brzdí. Ne to vědění, kdy vám mozek řekne, ale takový to vnitřní, kdy najednou něco hluboko ve vás ví, že jestli tohle okamžitě nevyřešíte (nebo alespoň systematicky nezačněte), váš život bude za další rok v ještě vetším háji, než jak se v něm cítíte právě teď.
A mě se najednou udělalo taaaak dobře... To nevysvětlíš!
Už od rána jsem měla tendence uklízet. Ale ne jen tak přesouvat věci zleva doprava, nebo na jejich skutečné místo (takových je tady taky dost), ale opravdu skutečně řešit množství věcí a uvolnit prostor, protože to je opravdu ten správný pojem pro můj dojem, který mne trochu znenadání zaplavil.
Je toho skutečně moc.
Skutečně HODNĚ věcí, které tu jen mrtvě jsou. A o spoustě vím, že by bylo potřeba je vyřešit, ale stále nějak doufám, že... je nafotim a prodám, už mnohem míň, že se budou hodit, ale u některých prostě fakt pochybuju a je to jen neschopnost se podívat a říct - potřebuješ x nepotřebuješ?
Dneska to byla jen taková první vlaštovka. Záchvěv jít do nového roku s čistým štítem. Je to ale velké sousto. Jejda, to víte, že je! Ale hroutit se nebudu a dokonce tak nějak v sobě už cítím, že opravdu nastal čas.
Začala jsem tím, co bylo nejviditelnější. Taška u botníku, taška vedle lednice, taška přesně u dveří mého pokoje a další taška před druhou skříní. No a pak jsem rovnou otevřela svou skříň a zbavila se svetrů, které jsem už nenosila a tuším, že nosit nebudu. Byly sice jen 3, ale k tomu 4 trička s dlouhým rukávem, několik s krátkým a pléd. No a z těch různě posbíraných tašek vznikly nakonec 3 velké balíky věcí na charitu. Poslední komínek ještě čeká na pár kousků, aby mělo smysl ho zabalit a už vím, kde do něj "seženu věci".
Dávám si poslední šanci vyfotit opravdu hezké kousky a zkusit je prodat, ale když ne, tak holt s nima proběhne - s lehkým srdcem - úplně stejný proces jako s těmi věcmi teď...
Ale ten pocit - u lednice místo, před botníkem místo, před skříní taky, jen za těma dveřma je to zatím takový na hraně, ale zato skříňka u dětí zvládá výstavku lega - místo komínků s nevyřešeným oblečením a to mne potěšilo vlastně ze všeho nejvíc.
Zítra s tím dojdu do kontejneru a první krok bude dokončen...
Žádné komentáře:
Okomentovat
Místo pro Váš názor ;-)