Možná delší chvíli.
Jejda. Boží by byly dva měsíce prázdnin, tak jako kdysi, když jsem ještě byla dítě, kdy jediná starost bylo to, jestli mám dobře nahuštěný pneumatiky v kole, jestli se mnou kluci půjdou hrát línej tenis nebo badminton, nebo jestli nemám od bahna všechny věci a jestli mi Kristí půjčí tu skvělou strakatou sukni na výlet do Tábora...
Svět dostal dva měsíce "pohody" - úžasný čas pro mne a uspořádání myšlenek.
Nikdy jsem tolik nevyrostla jako (p)o prázdninách, kdy se všechny ty věci za posledních 10 měsíců pěkně poskládaly i díky tomu, co se třeba stalo či nestalo o prázdninách.
Ale kdo ví, jestli bych je teď uměla využít správně - ke svýmu užitku. Už si ani nepamatuju, kdy jsem mohla, byť jen na víkend, totálně vypnout. Jo, jeden den to jo. Dva dny s odřenýma ušima. Týden? Bláznovství. Celý měsíc? Šílenost. Dva měsíce? Sebevražda...
Ale proč?
Vždyť chci jen chvíli zpomalit... Mít prostor srovnat myšlenky.
Jako kdybych snad chtěla podniknout soukromý výlet na oběžnou dráhu!
Ten se mi ale teď zdá mnohem reálnější, než dva měsíce prázdnin, který bych chtěla začít - a potřebovala, skutečně nutně potřebovala začít TEĎ HNED.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Místo pro Váš názor ;-)