Poslední noc, kdy jsem nemohla usnout, byla ta, když jsem se dozvěděla, že zemřela má babička. Jsou to dva měsíce zpátky. Od té doby jsem možná ještě párkrát myslela na spoustu věcí, ale už dlouho ne tak, že by kvůli tomu nešlo ani pořádně usnout.
Dnes, navzdory únavě, brouzdaly hlavou myšlenky bez ladu skladu a bylo mi úzko, jako už dlouho ne. Celý ten uzel myšlenek mne zmítal takovým podivným strachem, že i kdybych měla už dopřemýšleno, napětím bych jen stěží usnula.
Myšlenky jsou sviňa.
Jakmile si s nima začnete hrát, ty hry jsou někdy neuvěřitelně ničivé. Užíráte se sami sebou a tím, co nevíte. Užíráte se radikálností svého rozhodnutí. Užíráte se tím, že pochybujete, zda je to správně. Užírá vás ta snaha rozřešit pravdu. Ta touha něco označit, mít výsledek, mít hotovo.
Marné hledání.
Spala jsem jen napůl.
Jsem unavená a stejně jsem nic nevymyslela.
Tyhle hlouposti bych si mohla pro příště odpustit...
Žádné komentáře:
Okomentovat
Místo pro Váš názor ;-)