Chvilka předvánoční pauzy... Sama vykrystalizovala a já ji využila.
Už loni jsem si říkala, že zažít "to" znovu, pojdu. Nechtěla jsem tenhle prosinec prožít to, co minulý. Nechtěla jsem vypustit duši. Nechtěla jsem dřít hubou v blátě. Dostávala jsem se z toho ještě půl roku. Díky, stačilo!
No, k ideálu to mělo sice daleko, rozhodně jsem se nenudila a přestože bych potřebovala mnohem silnější osvěžení, jsem neskutečně vděčná i za tenhle klidný víkend. S dětmi, venku.
K obědu jednoduše špagety, k večeři skvělá pizza z pizzerie. Odpoledne venku, společné hrabání spadaného listí a večer koukáme na Grimma a taky na trochu překombinovanou Popelku 2.
Čas plyne pomalu, ale mně dojde, že to stejně nenabíjí. Přestože můžu vydechnout, nikam se nehonit, nic extra neřešit, je to málo... trochu to děsí, ale lepší něco, než vůbec nic. Opravdu?
S hrdostí mohu říci, že tenhle prosinec jsem fakt nevypustila duši. Jsem hrdá, protože jsem splnila svý předsevzetí. Nebyla to sice nějaká hawaj, ale dovolila jsem si i dost odpočívat (nešlo to vlastně moc jinak) a říct si hodněkrát "NO A CO!"
Dochází mi, že musím naskočit na nový level odpočinku.
Teď to rozhodně nebude lepší! Naopak. Musím se naučit odpočívat v mikročasech, žádný velký volno se v dohledné době nekoná. Respektive ne v tom, co prožívám a dělám teď. A já ještě nemám plán, jak to změnit, ale už vím, co bude součástí moje jantry na rok 2016.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Místo pro Váš názor ;-)