Když žijete život, nelze být v každé chvíli dokonalý...
Ne, nelze být perfektní. Vždy vědět správnou odpověď, vždy se zachovat správně, vždy si zachovat klid a vždy být nad věcí. Ale přestože možná nelze vždy být TIP TOP, vždy můžete říct "dost, takhle se mi to nelíbí. Teď jsem to neudělala tak, jak bych skutečně chtěla, aby to bylo."
Nemůžete vrátit čas, ale můžete se rozhodnout, že příště to bude jinak.
A možná to příště nebude, možná se to povede až na podesáté. No a co?
Můžete být ve vleku, nebo udávat směr. Což neznamená, že vedete celý svět vstříc zítřkům, stačí když povedete životem sami sebe. Když sebou a tím, co se stalo, co už je odžité, se nenecháte vláčet, ale vědomě se rozhodnete, že tohle nefunguje a tak to prostě dělat nebudete.
Dřív jsem si myslela, že tohle nestačí. Nestačí se rozhodnout a všechno bude růžový. Ne, to uvědomění fakt nestačí. Ale je to důležitý první krok, který může změnit vše.
Za uvědoměním, jak jste se chovali a co pitomého jste udělali, by mělo přijít i to nové očekávání. Jak by to mělo být jinak. Nový scénář! Ideální je si to vyzkoušet i zpětně, na tom, co už se stalo a nasimulovat si stejnou situaci se zcela jinou reakcí, se kterou spokojeni jste.
Je to proces a já jsem stále na začátku...
Ale víte co, je to neskutečně osvobozující. To uvědomění, že mám volbu. Opravdové niterné uvědomění, že jsem to já, kdo si (z)volí svou reakci. A nakonec je jedno, co se děje. Buď jste anebo se dějou vaše programy. A tu volbu máte vždycky. Já vím... a přesto jsem nevěděla...
Chyby jsou povoleny.
Jejich náprava je samozřejmost.
A všichni máme tolik času, kolik bude třeba.
Ale vážně není nutné čekat "na příště"...
Žádné komentáře:
Okomentovat
Místo pro Váš názor ;-)