Mělo by štěstí přijít opravdu ke všem?
Mělo by štěstí hlavně chodit k nešťastným?
To víte že mělo. Štěstí by mělo být pro všechny. A prozradím vám teď jedno veřejné tajemství - ono je pro všechny. Sakra, to víte, že je pro všechny! Všichni tady máme všechno k dispozici. Máme dokonce častokrát víc, než bysme si dovolili doufat. Víc než bysme si troufli žádat.
A to je celý kámen úrazu!
Tyhle nepříliš objevné, ale tvrdě reálné myšlenky, mi přišly poté, co jsem publikovala takový vcelku nevinný citát o štěstí: "Pokud jste šťastná, štěstí k vám přijde. Protože štěstí chce být tam, kde štěstí už je."
Několik komentářů tak nějak úplně nesouhlasilo - jak už jsem naznačila větami výše.
Jenže včera mi to docvaklo, když jsme s dětmi poslouchali Donutilovu pohádku na Déčku. Byla o Chudáčkových. Byli dva - pan a paní Chudáčkovi a paní Chudáčková si neustále stěžovala, jak všichni všechno mají a ona furt NIC. Uměla si to své chudáčkovství grandiózně užívat. Neměla nic - mouku, koření ani cibuli, natož pepř, majoránku, sýry či chleba! "Nic nemáme!" řvala z okna.
Paní Chudáčková neměla nic, co více či méně, potřebuje...
Pak jednou na procházce u vody ulovil pan Chudáček na cizí prut rybu. Ne tak obyčejnou, hnedle zlatou. A ta by mu prý splnila 3 přání. Tak s ní pelášil domů a víte co?
NE, neměli se pak dobře. Neměli všechno, co chtěli.
Dál měli NIC z toho všeho, co paní Chudáčková tak děsně chtěla a potřebovala, protože když měla štěstí přímo pod nosem, na dosah ruky, zachovala se přesně tak, jak se tihle "chudáčkové" chovají - nevěřila a nevěděla, co si najednou smysluplně přát...
MOHLA MÍT VŠECHNO. Ale svým způsobem nechtěla. Paní Chudáčková měla svůj program a ten prostě dál žila, bez mrknutí oka. A tak se jí plní, co "chtěla" - dál si může stěžovat na to, co nemá. Zapikolovala se ve svým chudáčkovství...
Jo, taky se v tom občas přistihnu. No jejda, jak já umím být někdy skvěle paní Chudáčková. Umím to, když si docela nenápadně začnu říkat, co všichni báječnýho mají a začnu podle toho určovat svou hodnotu... Naštěstí mne to brzy přestane bavit, protože to prvně nic neřeší a za druhé se při tom cítím hrozně... A to mne nebaví...
A tak na závěr dodávám: Štěstí přijde ke každému!
Přijde i k těm nešťastným a k těm, co skutečně potřebují. Chodí k nim pořád... ke všem...
Ale copak můžete vidět to, co v sobě nemáte?
Žádné komentáře:
Okomentovat
Místo pro Váš názor ;-)