Mám tu několik (dohromady asi 10!) rolí kreseb z dob, kdy jsem chodila na kurzy kreslení a na uměleckou. Pravěký vzpomínky. Vzpomínky, nad kterýma se vzdychá a můžete se jimi trýznit, jak je to smutný, že už tohle nezažijete. Ach...
Ale vždyť jsem to zažila! A bylo to skvělý! Jak stárnu, tak blbnu...
Byly to úžasný roky večerního kreslení
Úžasný roky jedinečných přátelství. Úžasný chvíle, kdy jsem musela pěšky noční Prahou domů, abych nějak vybila energii, která se ve mne kreslením naakumulovala. Doby, kdy jsme v půl desátý zapluli do hospody a jednou dokonce nespali celou noc a já z tý hospody šla rovnou do práce! Uuuu, síla. Dneska bych to neudělala, protože to nepotřebuju. Tehdy to bylo boží! A jsem za to ráda!
Jenže teď tu zbyly jen ty kresby. Došlo mi, že si je nechávám z hloupý nostalgie. Že si chci krutě a nekompromisně připomínat něco, co bylo a nevrátí se. Chci se dostávat na dno, přestože už dávno hraju v jiným filmu. Už dávno jedu jiným vlakem a je to přece OK. Vždyť to sama vím. A v tomhle vlaku nejsou potřeba starý role papíru...
Ještě před rokem bych o tom přemýšlela, zda to mám udělat. Zda vůbec mohu. Tyhle prázdniny je to jinak. Vím, že mám. Vím, že teď už mohu jít dál. Už jsou to opravdu jen vzpomínky, ke kterým nepotřebuju tenhle důkaz na papíře. Je to totiž dávno v mým srdci a já si ani nevšimla, že to ztratilo tu divnou pachuť sebelítosti. Ale je to bezvadný, takhle je to mnohem barevnější! Takhle se mi to líbí mnohem víc.
Tak jsem si udělala poslední focení, jen pro ten pocit a každou tu kresbu jsem připravila pro rozřezání na menší díly, které s chutí využije pro svou uměleckou tvorbu moje Baruška.
Díky za ty roky!
Díky za tu příležitost!
Díky za ten talent!
Už bych to dneska nenakreslila, ale až budu chtít, nakreslím nový.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Místo pro Váš názor ;-)