Objevila jsem složku s mandalama, co jsem kreslila před skoro 2 lety a se zájem jsem si je začala prohlížet. Čím víc listů jsem otočila, tím víc mi padala čelist. Nikoliv pro kvalitu, ale to, co bylo mezi všemi těmi tahy.
Samotný soubor není žádné světoborné umělecké dílo. Ono ani nikdy nemělo být. Cílem bylo jediné: Dát za rok 365 mandal. Vydržím celý rok den co den kreslit cokoliv mne napadne? A výsledek byl: ANO, dám to!
A tehdy to pro mne tímhle tvrzením i skončilo. To se psal leden roku 2015. A dnes, při tak trochu náhodném objevu (no jo, ještě jsem si doma pořádně neuklidila), jsem na ně narazila. Sice jen na půlku (sakra, kde je zbytek???), ale bylo to úžasné.
Prvně jsem zírala na to, co jsem vytvořila. Komplexně. Což jsem si tenkrát po dokončení neuvědomovala, viděla jsem jen to, že jsem těch 365 obrázků prostě nějak s odřenýma ušima a s vypětím všech sil dala! Ten výkon nepopírám, ale i když už přišly první myšlenky, že bych nějak mohla tohohle projektu využít dál, nic konkrétního jsem nepodnikla.
Takový hřích! Sakra, vždyť to je studnice inspirace! A vytvořila jsem jí já. Sama! Uuuuuuf. Takovou injekci jsem právě teď potřebovala...
A hlavou začaly lítat tisíce nápadů a prvně je mi jedno, že je všechny nemůžu zvládnout. Je to fuck fuk. Všechno to sepíšu a až budu zase dole, bez nápadu, mrknu na to tím nekritičtějším okem, kterého já jsem schopna a vyberu, co by mohlo být životaschopné.
A pak najdu způsob, jak to zrealizovat.
Samozřejmě.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Místo pro Váš názor ;-)