Dnes odpoledne dávali Jíst, meditovat, milovat. Film, který se už před rokem(?) ocitl na mém "watch listu" a čekal tam do dnešního dne. Už chápu proč...
Zasedly jsme k okurkám, nakládaly a zavařovaly a při tom s mamkou koukaly na tenhle film s Julií Roberts. Všechno tak krásně zapadalo. Když o tom tak přemýšlím, i v souvislosti s fotkou, kterou dnes sdílela z Bali Olga, je to trochu smutný.
Jsme hrdí na to, jak jsme civilizovaní, vyspělí a jak obrovského dosahujeme pokroku... Současně s tím se ale odcizujeme sami sobě, životu a radosti spojené se samotnou esencí života. Máme všechno, ale současně nic. Naše životy jsou zaplněné a přesto prázdné. Stále hledáme a čekáme na něco a život nám mezi tím pomaličku protéká mezi prsty.
Blbý je, že si toho častokrát nevšimneme ani na smrtelný posteli. Nevšimneme si toho ani když dostaneme "rány" na probrání se. Plesk ho krach. Plesk ho vztahy na pytel. Plesk ho rakovina nebo cokoliv jinýho zastavovacího.
Hluší, slepí.
Frčíme svůj dokonalý život a propast mezi náma a skutečným životem je větší a větší. A když se konečně probereme, nechápeme, jak jsme se mohli ocitnout na okraji propasti. Ty jo, opravdu jsme aktivně utvářeli svůj život, nebo jsme byli jen ve vleku událostí a nebýt fotek, nevíme, že se to stalo? A co dál?
Zjednodušovat. Žít tak, aby se to nemohlo zamotat a zbytečně komplikovat.
Co to v tuto chvíli pro mne znamená?
- Mít jen to, co potřebuju a co mne těší. Nehromadit - věci, lidi, starosti.
- Nechávat plynout vše svým tempem - žít bez úsilí.
- Vybírat si z mnohého to, co mi dává smysl a pak tomu věnovat plnou pozornost.
- Dávat si prostor, vědomě se zastavovat a jen pozorovat.
- Míň hodnotit, víc vnímat (srdcem samozřejmě!)
Žádné komentáře:
Okomentovat
Místo pro Váš názor ;-)