4. března 2016

‪#037 Pro lásku knižní...

Když jsem odvezla děti a rozhodla se vystoupit na Národní třídě, aniž bych vlastně přesně tušila proč... prostě se mi jen nechtělo jet úplně stejně, když to tam už tak dobře znám, využila jsem nenadálé situace a při výstupu z podzemí jsem ladným krokem zaplula vpravo. DO KNIHKUPECTVÍ!

A zhluboka se nadechla. A ještě jednou, se zavřenýma očima... aaaach. Ticho, teplo a ta vůně papíru... s kapkou plastu... Novota moderní doby. Miluju to...
Je to jiný než starý knihy, ale furt stejně nádherný.

Začala prohlídka - RAW a všemožné kuchařky, dětská literatura velmi uchvátila a pak moje klasika osobní rozvoj a nějaký ty duchovní pindy...

Čtyřhodinový šéfkuchař - dost zajímavá kniha plná slov (má 670 stran!) a fotek. Vždy, když od Tima Ferrisse něco čtu, hned u druhýho řádku se uchichtávám. Ten chlápek mě prostě baví. Navíc zaujal hned v úvodu jeden z důvodů, proč si knihu přečíst. Je to jasný...

Budeme si muset domů půjčit Deník malého poseroutky. Jo a ještě dalších x legračních knížek pro školáky. Jak jsem tam tak stála před barevným regálem knih a vzpomněla si na to bezstarostný čtení, kdy jsem prostě nechtěla nic jiného než si něco přečíst, pobavit se nad tím, vypnout, zasmát se a NIC VÍC, došlo mi, že takhle to bylo už dávno. Jen tak číst knížky. Z čirého chtění. Bez nároku na přínos nějakého poučení a zamyšlení...

Od střední většinou čtu jen za nějakým účelem... to zní hodně dospělácky, co. Jakoby snad pouhé chtění bez nároku na cokoliv jiného nebylo dost... co přesně? Ale ten pocit... úplně jsem si na něj vzpomněla a byl hodně podobný tomu, o kterém jsem psala v úterý. Úkol na příští týden!

Konečně jsem naživo viděla v poslední době opěvovaný ZÁZRAČNÝ ÚKLID. Každému soudnému člověku musí být jasné, že ten "zázračný úklid" je hlavně o tom, že zvednete svůj zadek a všechny ty svinský krámy jednoduše vyházíte. Ještě se mi to nepovedlo! Nicméně tahle knížka není takto hrubá, ale rozhodně vás chce donutit zamyslet se, proč všechny ty věci doma máte. Nekompromisnost poznáte z jediného odstavce, hih.

Náhodně nalistovaná stránka na "domácím oblečení" byla přesná... Věci si rozděluji na venkovní a na doma. Poslední dobou to už tolik nehrotím, ale zásadně si pak opatlám od jídla další tričko... Nicméně mi došlo to, na co poslední dny myslím, že těch "triček na doma" je fakt tolik, že už je nemám kam dávat. Tak dobře - tohle bude úkol na víkend! Nicméně oblečení na doma se nevzdám - i bez ohledu na děti chci mít svobodu upatlat se!

Ty jo, musím víc chodit do knihkupectví... :-)

Žádné komentáře:

Okomentovat

Místo pro Váš názor ;-)