26. března 2016

‪#059 Malá kapka Velikonoc

No, tyhle Velikonoce jsou zas tak nějak nesváteční.
Jako by mě to ... no, letos snad prvně mne to vnitřně opravdu trochu zatrápilo. Vážně mi to dnes přišlo líto. Současně ale chápu, že "můj svět" ještě není tak nastavenej, abych to mohla mít jinak.

Tuhle realitu vím... Nebojuju s ní. Rozhodně ji chci ale měnit.
Ale nakonec, přes to všechno, co mne zamrzelo, jsem ráda, že jsem stihla práci i upéct s Baru beránka. Nakonec vznikl i zajíček (ten už je po krásné, a pro naše zažívací ústrojí velmi lahodné, smrti) no a ještě z toho byla 3 srdíčka (já tušila, že se ty formy z Lidlu budou hodit).

Nádherně jsme si užily nejen vytváření. I pečení byl mega mazec (který jsem si večer užívala při čištění trouby), ale i polévání čokoládou a zdobení pidi hvězdičkama...

Ale nejvíc, přátelé, nejvíc jsme si užívaly jedení. Seděly jsme spolu nad talířem se zajícem už napůl snědeným, politým tou výbornou hořkou čokoládou, posypaným roztomilejma hvězdičkama, jedním okem jsme koukaly jak Harry čaruje a měly boule za ušima, jak jsme se nacpávaly tím, co jsme právě spáchaly.

Dokonalý podvečer.
Jo, tyhle chvíle miluju.
Dokonce už jsem takovej frajer, že mne pečení s dětma nevytáčí a fakt to neřeším. A od tý doby, co neřeším dokonalost při pečení, je jí mnohem víc a navíc si to báječně užiju.

Život je fajn, kdy si to umí člověk naservírovat a nebojí se malýho kousku čokolády...

Žádné komentáře:

Okomentovat

Místo pro Váš názor ;-)